Korunka ke korunce

Potkávám se s tím docela často. Zvlášť teď v zimě, kdy chřipkové epidemie střídají angínové vlny. Nebo alespoň nějaké ty virózy. Nemluvě o závažnějších chorobách, jako je rýmička nebo kašlíček. A co že je ten problém?

Většina lidí nedokáže vypnout. Nedokáže na dostatečnou dobu přerušit trénink, protože mají pocit, že každý den je důležitý. Takže vynechat teď v lednu dva tři dny znamená zahodit sezonu.  Nechci tu rozebírat co všechno se může stát, když se trénuje proti nemoci. Ale minule jsem si hrál s kostičkami a dneska bych zkusil na penězích vysvětlit, proč se zase tak moc neděje, když vynecháte pár tréninků – a zvlášť kvůli nemoci.

Představte si závod jako večírek (no někteří si to tak ani nemusí představovat že? :) ) Když chcete kámoše pozvat na večírek, potřebujete peníze. Řekněme, že každý den můžete dát stranou 10 korun. Někdy třeba to bude 8, někdy 14, ale v principu to bude takhle malá částka. Víc si prostě dovolit nemůžete. Fíha… než to bude na pořádnej večírek, tak to chce šetřit tak nejméně půl roku, a čím větší večírek, tím déle.

Tak a teď si představte že takhle těch 250 dní dáváte stranou pětku za pětkou. Takže nakonec máte těch 2500 a za to už pár flašek pořídíte. Večírek může začít. No jo, ale když během toho roku občas nemůžete tu pětku přidat, tak pořád máte třeba… 2350. A za to je pořád slušnej večírek. Teprve když se na to ukládání vykašlete na měsíc nebo dva, tak ta chybějící částka už bude na té sumě znát.

No a teď si ještě přestavte, že přijde nějakej ranař a řekne vám, že mu budete týden dávat každý den pětku, jinak vám zlomí levou ruku. Můžete mu buď dát tu pětku co šetříte na večírek a nebo nějakou další. Může se stát, že to ustojíte. Ale může se taky stát, že vám pak bude těch pětek chybět moc a přijde další ranař, který vám zláme ty hnáty všechny čtyři a přidá i pár prstů.

No a s trénováním to je stejné…

Tragédova mrkev a Rimmerův sedvič…

…aneb malá úvaha na téma motivace. Aerobní tragéd je zpátky, tentokrát pod přezdívkou Brave new gear. Naposledy se v článku s názvem management mrkve zamýšlel nad motivací oslíka k pochodu pomocí mrkve. Když jsem o tom pak přemýšlel během tréninku, došel jsem k názoru, že problémy s motivací má kde kdo. Já určitě taky. Tedy nemám problém s motivací k tréninku. Ale stále horší to je s motivací k závodění. Abych si připravil sklep (na půdu je moc schodů) pro další myšlenky, ještě jeden citát. Continue reading

Ještě k tomu dopingu

To sem zase jednou objevil nový světadíl. Minimálně HGH coby “prášek proti smrti” je už nějaký ten pátek na trhu. Můžete si vybrat – tablety, sprejík i praktické injekce. 1000 spokojených zákazníků, tajemství holywoodských hvězd, klinicky testováno! Chybí už jen 1000 slonů. To bylo totiž tak. Říkal jsem si, že si o najdu nějaký další čtení co a jak je HGH. Tak sem se zeptal Google co ono jako o tom ví a pak už jsem jen síral.

Můžete si to zkusit sami, nebo se podívejte na jednu stránku za všechny www.hgh.com – tady je vidět jak je dobré mít čuch na domény. Epo.com má v držení jakási Švédská investiční společnost. Na EPO Google kupodivu vrací spíš ty vědecké články. Asi eště není trh připravený. To stereoidy to je vyzkoušená klasika – chcete zkusit Nandrolon? Tak se jukněte třeba na www.terepharmacy.com mají tam zajímavé množstevní slevy (a HGH samozřejmě vedou taky).

Takže se asi vyplatí to vyrábět, protože i když profi sportovci nemůžou propagovat své oblíbené pilule tak jako jiné sportovní náčiní, je zjevné, že poptávka po nich je. Kdopak to asi kupuje?

Co je vlastně za dopingem?

Nedávno sem četl docela zajímavý článek od jistého pana Stevense. To je novinář, který popisuje vlastní zážitky s dopingovou kůrou kterou si v roce 2003 nechal naordinovat aby se připravil na závod Paříž – Brest a zpět. A taky aby měl o čem psát. Asi. Originál vyšel v Outside magazine v USA. Ve vaší trafice už to číslo asi nebude (no v naší taky ne), ale přepis článku je na stránkách IAAF. Je to moc zajímavé čtení. Česká verze článku se nedávno objevila na Idnes v rubrice Xman – a překlad je tak trochu poznamený tím, na co se tahle rubrika zaměřuje. Takže jde tak nějak hodně po senzaci a jediné co tomu článku v češtině chybí je reklama nějaký “lékárny”. Ale abych si tu netahal kšandu, nebýt toho českého článku, asi bych se k originálu nedostal. Což je důkaz toho, že i bulvár může být někdy užitečný. Continue reading

I wanted to be… A LUMBERJACK!

Jestli to o mě náhodou někdo ještě neví, tak já miluju humor Monty Python. Takže jsem si od nich vypůjčil titulek, i když pravda s obsahem tohohle článku ani moc nesouvisí. Chtěl jsem napsat, že jsem pojal odvážnou myšlenku státi se železným můžem, nebo zkrátka, jednoduše a bez přívlastků dokončit závod v dlouhém triatlonu. No a jak jsem tak vymýšlel nějaký akční a úderný titulek (tedy nejlépe “in íngliš”) dostal jsem se k I want to be… no a pak to kliklo a před očima už sem viděl Michaela Palina v kostkované košili jak “skáče ze sosny na sosnu a zpívá, zpívá a zpívá…”. Tak jsem to tam napsal no.

Tím pádem mi odpadl problém co legračního napsat do prvního odstavce. Ten kdo je Python pozitivní, už má teď určitě dobrou náladu a ty ostatní si můžou přihlásit jako dobrovolníci do kurzu “how not to be seen”. Tak co sem to… jo ten triatlon. To máte tak. Někde před dvěma lety sem tu rozvíjel teorii o tom, že příprava na adventure race by měla vycházet z  tréninku právě na IM. Takže jsem krom cyklistiky začal studovat i poznatky z oblasti triatlonu a jak sem si to tak četl, tak se mi to začalo zamlouvat. No já sem vlastně o nějakém TT uvažoval už dávno, to sem ještě ani nevěděl, že existuje nějaký MTBO. I tu napadlo mě, že bych si možná mohl po letech zase dát nějaký hladký závod (neboli  bez mapy).  No a když už tuhle myšlenku vykládám na potkání kde komu a zaplňuju s ní diskusní fórum www.behej.com tak bych to asi měl napsat i sem. Tady to totiž zůstane jako veřejný závazek a mě pak nezbyde nic jiného než trénovat abych mu dostál. No dobře, tak vždycky tu bude možnost vymyslet si nějakou sofistikovanou výmluvu proč to nešlo. Například dostanu některou zákeřnou nemoc, napadá mě třeba rýmička nebo kašlíček, to už zhatilo mnoho sportovních plánů! Continue reading

Hledání svatého grálu

Jak si tak stárnu, začínám mít občas náladu filozofovat. Slušelo by se napsat, že nejvíc mě to popadá u druhé lahve červeného, nebo po pátém pivu, ale to bych kecal. Na mě to leze normálně za střízliva. Tak například se v posledních týdnech nemohu zbavit pocitu, že podobně jako v dalších činnostech, se i v tréninku snaží lidi najít nějaký svatý grál, nebo chcete-li univerzální recept na dokonalost :) Nevím jestli je to tím, že člověk čeká, že když trénuje víc, bude se zlepšovat víc než v těch prvních letech kdy začínal a zlepšoval se přímo raketově. A když to už nejde tak rychle, nedělám něco špatně? Jak to dělají ostatní? Continue reading

web v novém kabátě…

Celkem dlouho jsem na web BT nic nenapsal. No vlastně od posledního Drsoně. Ne že by nebylo co psát, ale tak trochu nebyl čas. Nebo čas by byl i byl ale starý publikační systém který jsem kdysi pro to psaní udělal mi poněkud přestával vyhovovat. Pořád jsem si říkal že “nejdřív vylepším tohle, pak tamto a pak napíšu něco o závodech ve Finsku”.

Continue reading

Adventure race podruhé – tentokrát trochu analýza.

Tak jsem zase chvilku v práci. Né že bych neměl co dělat, dokonce mám rozdělané tři věci najednou, jenže momentálně nemůžu dělat ani na jedné neb u všech tří na někoho čekám až splní co slíbil. Což mě sice poněkud, slušně řečeno, irituje, protože jsem to chtěl dodělat než odjedu na Slovensko. Na druhou stranu mám tak chvilku času a tak se můžu ještě vrátit k AR jak jsem sliboval.

Continue reading