…pro srovnání…:-)

Hele zní to dobře, jak tu čtu, jak Albert trénuje. Tak sem na tohle téma taky něco napíšu, třeba zrovna tenhle tejden.

Pondělí

Chci vyjet ráno na krátkou projížďku, ale je potřeba jet na sedmou do Stráže do Praktiku, takže z toho nic nebude. No nic, beru do kufru silničku, třeba to vyjde, že by se skončilo o něco dřív a já moh jet zpátky na kole a David by odvez auto. Končí se po půl čtvrtý, takže z původního plánu dát si to zpět přes Německo a Hrádek zpět nic není, pospíchám domů jen s malou oklikou Stráž – Noviny – Grunov – Jablonné – Bílý Kostel – Chrastava – Lbc. Celkem nějakých 44 km. Domů dojíždím kolem půl šestý, koupu děti, po půl sedmý odchod na volejbálek a po něm dvě gábiny u koně. V devět jsem doma jak na koni. Continue reading

Na Ještěd 100x jinak

Mám vychytralý plán Lorde Černá Zmije. Že si ho mám nechat pro sebe? Ale když já sem děsně ukecnej. Onehdy jsem dostal k narozeninám velice hezkou knížku Marka Řeháčka – Chata na temeni děda Ještěda. Je o starém Ještědském hotelu, který jak známo shořel dávno předtím než jsem přišel na svět a který nahradila dle mého názoru naprosto geniální stavba od Pana Architekta Hubáčka. Každý kdo bydlí v Liberci, nebo vůbec v Poještědí musí mít k tomu kopci nějaký vztah. Ten můj je veskrze kladný a jak je vidět z té knížky, nejsem zdaleka první. A patrně ani poslední. Na Ještěd se turisté vypravují už hezkou řádku let. Jednou ze zajímavých tradic německého horského spolku, kterou se teď snaží pár nadšenců obnovit, je takzvaná soutěž stovkařů. Každý kdo vylezl na Ještěd víc jak 100x dostal svůj půllitr v hospodě, a do něj mu točili pívo když zase přišel. Jakási paní v roce 37 dokončila 5000! výstup. To je celkem extrémek. Při jednom výstupu denně to je 14 let. V létě v zimě imrvére. Já mám kapku menší cíle. 


parádní letecká fotka od Milana Drahoňovského z www.jested.cz

Continue reading

JD07 na pohodu

Jelikož jsem už dlouho nic literárně neplodil, hledal jsem oporu v klasice a vzpomněl si na dílko Karla Čapka Povídky z jedné a druhé kapsy. Takže naroubuju-li klasiku na nějaké ty cyklozážitky, o kterých bych se rád rozepsal, vychází mi to na povídky z dresu, co má vlastně kapsy tři. Jo a mluvím o víkendu 19. května nula sedm, kdy jsem vyjel na květnovou klasiku Jasoň-Drsoň.

Kapsa první (obsahovala banán)

Protože jsem během přihlašovacího sprintu na JD okukoval spíš těhotenství děvenky mé starostlivé, byl jsem Albertovi vděčen za doplnění mé maličkosti do přihlášek. Chtěl jsem vyzvat k účasti a napravení loňského totálně pohnojeného závodu mého dlouholetého kamaráda, spolužáka, bývalého kolegu a svědka Baluda (alias Víťa Žalud, www.inlajn.cz). Jenomže co čert nechtěl, JD kolidoval s in-line závodama v Plzni, které si Balud nechtěl nechat ujít, takže jsem se poohlížel po někom náhradním. Zkusil jsem pole neorané a požádal kamarádku, ne-spolužačku, bývalou kolegyni a ne-svědkyni Ivču, jestli by se nezúčastnila. Vím, říká se že nepožádáš ženu bližního svého nebo tak nějak, ale s babou jsem vlastně nikdy dvojice nejel, tak proč ne. No a k mému překvapení Iva souhlasila. Takže složení týmu bylo dané. Continue reading

Jasoň, Drsoň a 007

Nebyl by to snad ani Květen, kdybych nejel na Drsoně. Už jsem tam byl posedmé, protože jsem vynechal první ročník. Když jsem přemýšlel co napsat o letošním vydařeném ročníku abych se neopakoval, přečetl jsem si po sobě všechny předchozí ročníky. Už vloni sem tu tak nějak sentimomentálně žvatlal a jestli někdo čeká, že to letos bude lepší, tak ho možná budu muset zklamat. 7 let po sobě, to už je kus života. Ale včera jsem si před spaním četl rozhovor s jedním spisovatelem a tam byla věta – sleduj cíl a slova přijdou. Takže cíl je napsat něco o tom letošním Drsném klání a uvidíme jaká ta slova půjdou kolem.

Tak odkud začít. Asi od začátku. Schválně jestli víte, za jak dlouho se letos naplnil limit přihlášek? Správně, kdo šel spát, s tím že si ráno přivstane, už byl jen náhradník. Za dvě hodiny bylo po boji. A bez namáčení! Už je ale takovou nějakou tradicí že se dostane skoro na všechny náhradníky, takže mi to připadá, že se Hynek s Davidem baví tím že si vymyslí dva limity – první pro závod v přihlašování, druhý pak opravdu reálný a přes ten už nejdou. Po jeho naplnění zmizí přihláškový formulář a už není možný kandidovat ani na náhradníka. No tak já osobně sem vzhůru zůstal a přihlásil nejen sebe a Borka, ale taky Peena s Baludem, místo kterého pak vzal Peen na závod Ivu.

Centrum bylo opět v kempu Jachta v Holanech. Myslím si ideální zázemí – dost místa na parkování, pěkný borový lesík. Akorát na záchodech fronta, ale to asi všude kam se přivalí 300 lidí :) Na to je dimenzovaný málokterý kemp. Leda udělat centrum v TipSport aréně. Ve startovce chyběli naši velcí soupeři ze dvou předchozích let – tedy ČZU Praha, ale zato tam byl Pedros s Makem takže bylo jasný, že pokud je máme porazit, a obhájit nohu, musíme jet jak k ohni. Continue reading

Okoló sůčé voděnká téčé…

Cože? Okolo čeho? Aha tak Okolo Hradce. Tak Okolo Hradce byl moc podařený survival závod. Tedy podařený. Nám se to moc nepovedlo :) Taky počasí se nepodařilo. Ale pořadatelům se celkem dařilo a soupeřům taky.  Jel jsem s Hynkem a tak bylo nabíledni že pojedeme pod bojovým názvem “Seskočil z Rudé skály a vyrazil si dech”.  To už je taková naše tradice. Takže jsme se v pátek sešli u Pivovarské flošny v Hradci. Hned za ní je tělocvična UHK a v ní bylo centrum celé akce.

Continue reading