… ne proto, že by se toho dělo zrovna málo a nebylo o čem psát. Ale po Hančině nehodě nebyl na psaní čas, ani nálada, ani vhodná slova. Nebyla to příjemná zkušenost a i když si dokážu představit i horší, docela mi stačila. A tak Portugalský deník zůstal a zůstane nedopsaný.  Na jeho konec přidám jen odkaz na sbírku pro Žábu.

První finále, první tři medaile a dvě další umístění do první šestky. Celkem slušný začátek Městský sprint v Chavesu skončil pro český tým jako celek úspěšně. Někdo si myslel výš, někdo je spokojený, tak to holt chodí. Každopádně pořadatelé zatím odvádějí skvělou práci. Mapa dneska bez výhrad, pouze jedna kontrola prý byla maličko posunutá, ale závod to nijak výrazně neovlivnilo.

Co bylo trochu nepříjemné byl dvouhodinový pobyt na ploše fotbalového stadionu. Ten lemovala prašná dráha, na které se rozjíždělo. Takže oblaky prachu, nebylo vidět na na konec cílové rovinky. Měl sem sebou kolo coby náhradní a jak viselo vedle dráhy, je celké zaprášené. jak asi vypadjí plíce těch co tam půl hodiny točili? Teď sedíme na slavnostním zahájení, pak nás čeká první medailový ceremoniál. Zítra je lesní model jak tomu říkají pořadatelé, takže se poprvé podíváme taky do místních lesů.

Centrem celého MS je výstavní komplex který má asi 2000 metrů čtverečních, včetně třeba obrovského sálu ve kterém právě sedíme. Co dělá taková stavba v městečku s 2000 obyvateli uprostřed Portugalských hor. Možné nějaké tradiční výstavní místo.

Cesta do Montalegre proběhla docela bez komplikací, pokud člověk nepočítá drobné zdržení letu, nějaké ty turbulence, frontu v autopůjčovně, zácpu v Madridu a nefunkční platební kartu. Prostě nic zajímavého. Takže den nultý vynechme.

Dneska ráno jsme byli na turistické, pořadateli povolené, prohlídce města Chaves, ve kterém se zítra pojede finále sprintu. Bude to docela drsné, historické centrum je dlážděné, jsou tam docela prudké kopce, nějaké ty schody, řada úzkých průchodů a uliček. Mapově to bude hodně těžké, protože díky povrchu se bude jezdit opravdu rychle, ale drncavě, takže za jízdy bude mapování hodně obtížné.

Dnešní sprintový model taky naznačil, že řada detailů je na 7500 už opravdu titěrných, tak uvidíme o kolik složitější je centrum Chavesu oproti centru Montalegre. Jinak je to taková jižanská klasika – prašné cesty, vedro, uschlá tráva, nic moc sjízdnost. Klasifikace na tréninkové mapě je hodně optimistická, uvidíme co lesní model, ale tady bych některé plné dal čárkou a jednu čárku co jsme jeli bych označil za naprosto nesjízdnou, i tečky sou málo.

Zázemí je na vysoké úrovni, ubytování parádní, jídlo dobré, pořadatelé zatím překvapivě efektivní. Sem zvědavý co bude na prvním TLM na který právě teď mířím. Finále sprintu začíná zítra v 9 ráno, tak budeme asi hodně brzo vstávat.

Jelikož po MS většinou mám za úkol napsat nějaké ty reporty, hodnocení, tiskové zprávy a další beletrie, napadlo mě, že bych si poznámky a podklady pro jejich tvorbu psát průběžně. No a průběžně psaným poznámkám, se říká deník. No a MS je letos v Portugalském Montalegre. Tož tak…

Dneska jsme úspěšně naložili kola do dodávky. Chvilku to vypadalo všeljak. Krabice se sice celkem vešly, ale venku zbývalo spoustu kufříků s nářadím, tašek, náhradních kol, krabic s ionťákama, montážní stojan a spousta dalších drobných nezbytností. Například Kládinova přilba. Nakonec se to ale všechno vlezlo a Kuba s Márou odfrčeli směr Barandovský most – Plzeň – Rozvadov – Německo – Francie – Španělsko – Portugalsko. Čeká na ně skoro 2500 km jízdy s přespáním někde ve Francii. Ale i tak je to nálož, tak doufám, že kluci všechno úspěšně zvládnou.

Já sem zabalil tašku, má asi 13 kilo i s flaškama pití na cestu z letiště. Do Portugalska se balí dobře – 4 trička, košili, 2 kraťasy a jednu mikinu aby se neřeklo. Zítra ráno to hodím do drop-off checkinu, protože palubní vstupenku sem si prvně v životě vyřídil online. Sice to ČSA 3x spadlo s nějakou kritickou sýrovou chybou +++press reset+++ ale nakonec mám kýžený dokument vytištěný. Sem zvědavej, co se bude dít na letišti.  Letíme v 1110 do Madridu a otamtud ještě 5 hodin autem do Portugalských hor. Město Montalegre leží asi 900m nad mořem, tak kolem budou asi takový nějaký Jizerky. Uvidíme.

O singltreku pod Smrkem slyšel asi každý kdo se jen trochu zajímá o kola, nebo prostě jen dění v regionu. Psalo o něm spousta webů, na bike-foru i jinde se mocně diskutuje, zmínka o něm je v ročence Jizersko-Ještedského horského spolku, v časopise Turista a kdyby ještě vycházela Sedmička Pionýrů, psalo by se tam o něm určitě taky.
Pokračovat »»»

Tři roky sem do biku moc neinvestoval. Letos sem krůček za krůček otevíral kohoutek a nakonec tam zafičelo tolik, že by za to v Globusu bylo tak 10 kol. Začalo to ve Švédsku kde mi rupnula páčka od přesmykače, takže jsem využil Wircákovu laskavost a přešel na grip shift. To sem si začal chrochtat, protože řazení přesmykače s mezipolohami mi neskutečně vyhovuje na silnici (Campa) a teď to mám konečně i na býku. Rozblácený Drsoň (k reportu sem se eště nedostal, to bude pak pěkný retro ) byl poslední ranou pro brzdové destičky. A jak se nakonec ukázalo, i pro řadu dalších komponentů.
Pokračovat »»»

Dlouhodobá předpověď počasí je záležitost pro šamany, věštce a vůbec jedince s nadáním vidět věci neviditelné. Jak se blíží termín odletu na Mallorku, stále více navštěvuju různé věštírny. Je to součást modlitby za hezké počasí. Co je ale zajímavé je, jak se ta předpověď mění i během jednoho dne. Zatím pravidelně je večer horší než ráno. No, ve finále bude důležitý hlavně to, aby bylo na místě hezky…

V Bílém Kostele v úseku od “podmostu” až do Bílého Kostela zcela chybí původní silnice s cyklostezkou 14. Je tam provizorní kamenná cesta pro bagr. Na bajku se to projet dá, i když byla neděle – nevím jak to bude v pracovní den.  Je to cca 300m. Pro silničáře je to prakticky nesjízdné a přenášení je trochu o boty, ty kameny jsou fakt velké. Alternativa jak to objet je pokračovat hned za viaduktem přes Nisu a po druhém břehu. Taky se dá jet z Chrastavy kolem motorestu Zámeček (opět jen na bajku) a nebo přes Václavice. Jinak ale sníh končí u Chotyně a dál už je jaro. Jo a v Hrádku přibyl kus nové cyklostezky, což je ale dobrá zpráva spíš pro bruslaře.

Zobrazit místo stezka na větší mapě

Asi tak před rokem mě oslovil Báža, jestli prý si nebudu objednávat čočky z USA, že to vyjde levněji. Tak sem chvilku koukal na web a nestačil sem koukat, protože oproti cenám v kameném krámě u nás to byl fakt mazec. Nakonec jsem zjistil, že české a evropské eshopy na tom nejsou v porovnání s USA zase o tolik hůře (na rozdíl třeba od elektroniky ). Takže poslední co jsem řešil, bylo zda pokračovat v nošení měsíčních, nebo přejít na jednodenní, protože při cenách z eshopu to vycházelo skoro na stejný peníz. Zvláště když se k nákladům na jedno balení měsíčních čoček přidá roztok.  Jeden den s měsíčníma čočkama vycházel asi na 11 korun, zatímco jednodenní přes eshop asi na 19 korun.

Komfort jednodeních čoček je nesporně větší, tak jsem vyhodnotil 8 korun jako přijatelný příplatek a 1.7.2009 jsem vyhodil poslední pár měsíčních čoček a začal používat 90 balení čoček jednodenních. Čočky nosím jen na trénink a závody, takže bylo jasný že 90 párů vydrží o něco déle než tři měsíce jelikož už netočím jak dřív a 20 tréninků za měsíc je spíš maximum než průměr. Čekal jsem tak 4 měsíce. No a ve finále těch 90 párů vydrželo až do 1.3.2010 protože člověk ty čočky použije opravdu jen když potřebuje, to znamená že spousta tréninků na trenažeru či kratších běhů v létě se obejde bez nich. A zatímco měsíční se po měsíci musí vyhodit, tak hermeticky uzavřená krabička s jednodenní čočkou vydrží asi 4 roky. Takže velká spokojenost i úspora a kdyby někdo třeba řešil zda přejít na jednodenní čočky tak mu to vřele doporučuju. A ty co vidí bez brýlí a čoček a přesto dočetli až sem mají můj obdiv

…a zase už je po sezoně. Vlastně už je pomalu čas začít přípravu na tu další. I když moje ambice už dávno nejsou co bývaly a hlavním cílem veškerého snažení je udržet si jakous takous kondici při sedavém zaměstnání. Ke každému správném závěru ale patří rekapitulace. Jaký byl tedy můj tréninkový rok 2008-2009 v číslech?

Od 1.11 do 1.11. jsem odtrénoval celkem 376 hodin rozdělených do 231 tréninkových fází, z toho 279 hodin, 5789 km a 68 km převýšení na kole, zbytek povětšinou připadá na lyže. O běhání vloni nemůže být ani řeč, za poslední týden mám naběháno skoro tolik jako sem měl za celý minulý rok.  Celkem sem za rok jel 32 závodů, nejvíc v červenci to jich bylo 8 – hlavně díky pětidenním a následnému soustředění v Maďarsku. Na repre akcích jsem byl celkem 25 dnů, což je skoro únor. Celkově vzato – dokud dejchám pořád doufám