Tak nám to konečně klaplo. Třetí survival s Hynkem jsme dotáhli do vítězného konce. Ale zadarmo to rozhodně nebylo. V neděli jsem byl schopen tak maximálně dojít si na záchod a do kuchyně pro něco k jídlu. Jinak jsem buď spal a nebo si četl. Původně jsem se chtěl jít trochu vyjet, ale stejně lilo a tak jsem regeneroval gaučingem. A že to bylo třeba – Prasečí Čumáček – surival pořádaný Honzou Vokounem Vokurkou a jeho přáteli byla celkem výživná záležitost.

Už jen start byl poměrně netradičně ve 4 ráno. To je tak akorát čas kdy už nemá cenu zůstávát do startu vzhůru, ale na druhou stranu se člověk ještě nevyspí. Zvlášť když mu za stanem do dvou do rána procítěně kvílí Požírač a spol. 🙂 V půl čtvrté zvoní budík a neúprosně nás tahá ze spacáků. Totéž zopakoval i v neděli, protože jsem v sobotu usnul dřív než mi došlo, že bych ho měl vypnout. Umyl jsem si oči vodou z pet flašky abych necpal čočky mezi ospalky, dopakoval věci co jsem nestihl večer (pumpička a buzola stejně zůstaly v tašce), natlačil jsem jeden rohlík a ve čtyři jsme od Vokouna převzali popis kontrol a bodové ohodnocení. Celý závod byl totiž scorelauf.

Pro volbu strategie bylo dost důležité úvodní večerní losování, protože královská disciplína celého závodu – HROB + Nisakanyoning byla striktně časově ohraničená. Usmálo se na nás štěstí a vylosovali si poslední možnou pozici – start ve 1400. Měli jsme tedy 10 hodin na to sebrat zbytek tratě a dvě hodiny na to, abychom se pak po vystoupení z řeky (limit byl dvě hodiny) dostali v pořádku do cíle. Takže jsme zapsali body do mapy a chvilku mudrovali v autě kudy to vezmeme. A hlavně jsme čekali až se trochu víc rozední, protože ve 4 byla fakt tma. Asi ve 4:20 jsme za svitu čelovek opustili hospodu U Šámalů a vyrazili dolů kopcem směr Proseč pod Ještědem a následně Velká Basa. Viditelnost se postupně lepšila. Než jsme z Padouchova vytlačili ten kopec nahoru už bylo docela světlo a sjezd dolů už byl v pohodě. Zato ten první sem měl celkem bobky. Continue reading →