Tak reporty o Toskánském ME jsem už napsal a až ve středu na Strahově provedu na svazu závěrečné vyúčtování, bude tahle podařená taškařice definitivně za mnou. Návrat domů znamenal taky návrat k tréninkové rutině. Ale rutina má takový pejorativní nádech a mě to trénování prostě baví. Ten návrat byl teda lehce odložený, protože týden po návratu sem měl jakousi klimatizační angýnu nebo co to bylo. No a k ní se mi eště prořezávala osma bez kormidelníka. Takže mě asi týden docela solidně bolela huba. Trénovat se moc nedalo, tak jsem spíš tak klusal a blbnul na horáku. Pak jsem prospal prezentaci Ruské Rulety, to kdyby náhodou někomu chyběl tradiční report. 120 km na silničce které sem si dal místo toho, ukázalo, že ten krkabol je snad pryč a tak jsem v pondělí vyrazil do bazénu.
Plaval jsem si svojí tradiční školku – tedy nějaké to rozplavání a rozcvičení, tak asi 500m kraulem s přestávkami na strečink. Pak si obvykle beru ploutvičky a opakuju si ty cvičení co sem pochytil na kempu. Už při nich nevypiju tolik vody. Pak ploutvičky vystřídá piškot a cvičení zaměřený na techniku dýchání a záběr rukama. Mezi hrátkama s hračkama obvykle vkládám lehké vyplavání, většinou prsama. Na závěr pak obvykle zkouším něco na čas. V pondělí jsem chtěl 500m, ale už po 100m jsem měl pocit, že jsem to přehnal s tempem. Po 150 už mě bolely ruce tak jsem si řekl, že doplavu jen těch 200m a peču na to. Hodinky se zastavily na rovných 3 minutách, což je o nějakých 3,7 s lepší než před dvěma měsíci v Chrudimi. Takže sem si pak v klidu doplaval tu 500 už jen tak volně.
Ve středu jsem tu 500 rozjel podstatně pomaleji, takže jsem udržel tempo celou dobu a dokonce jsem dokázal v závěru zrychlovat, nebo si to aspoň myslím. Rozhodně jsem nešel úplně na krev. Právě s tím dávkováním tempa mám dost problém. Vůbec nevím jestli plavu rychle, nebo pomalu, jestli takhle vydržím plavat hodinu nebo se po 100m začnu topit (no to zase trochu přeháním). Každopádně 500m tam zahučelo za 10:32. Takže hranice kde začíná plavání, už je skoro na dohled. Říkal jsem si, že na řadě je 400m.
No a dneska ráno se mi teda vůbec nechtělo nic. Nejdřív se mi nechtělo vstávat, a když už jsem konečně vstal, tak se mi nechtělo jít plavat, nebo spíš, měl jsem děsnej hlad a pocit že budu jíst až za hodinu a půl mě moc netěšil. A tak jsem se hned po ránu byl nucen zamyslet a došel jsem k názoru, že když už má být odpoledne těch 28 stupňů mohl bych jít plavat někam ven. Pak jsem si říkal, esli se náhdou Taťána nesekla a studená fronta nepřišla o něco dřív, ale naštěstí se vyčasilo a tak jsem po čtvrté hodině odpoledne vyrazil směr Fojtka. O tamní přehradě se v průvodcíh píše, že je spíš pro otužilce, tak mi přišlo že to bude na neopren tak akorát. Teploměr sem si teda nebral, ono stačilo už to jak na mě koukali ty smašky co tam seděli na louce u vody 🙂 Bylo to poprvé co jsem plaval ve svém neoprenu a taky poprvé kdy jsem v tom plaval déle jak 200m. Jede to jak dráha. Za necelých 50minut sem uplaval asi 2700m (měřil jsem trasu na hladině přes mapmyrun.com tak to může být klidně daleko méně). Ale hlavně pořád jsem mohl 🙂 Poučení pro IM je jasný – musím si najít závod kde nehrozí zákaz neoprenů jako se to už druhý rok po sobě stalo na Moraviamanovi v Otrokovicích. Ten obleček plave zkrátka za mě a vzdát se toho pocitu že jsem plavec rozhodně neohodlám. Takže musím vybrat spíš nějaký pozdější závod.
