Reakce na beznadsázky kultovní závod. Závod který nás přivedl k orienťákům. Závod při kterém se zrodil název BarneyTeamu. Závod který se nám zaryl pod kůži.

Tři týdny po mokrém Malevilu jsme se postavili na start dalšího závodu. Tentokrát se nejedná o klasický maraton, ale o přírodní závod dvojic. Kategorie jsou vypsány dvě. Po prostudování propozic jsme si zvolili tu náročnější s názvem Drsoň. Po prezentaci se shromažďujeme před domečkem skřítků pořadatelů, a čekáme na výklad trati. Po něm už vypuká startovní chaos. Nestartuje se hromadně, ale intervalově, což je u orientačního závodu více než logické. Vysoké startovní číslo nás odsuzuje k téměř dvouhodinovému čekání, které trávíme poleháváním v autě, poslechem rádia, popojížděním po kempu (na kole ne autem). Continue reading →

Je sobota ráno a my stojíme na startu druhého ročníku Malevil cupu. Již na první pohled je jasné, že ten letošní ročník se tomu minulému podobá jen názvem. Oproti loňsku jsou dvě trasy, my (Já a Peen), s ohledem na naše možnosti, jedeme tu kratší. Také jsme na rozdíl od loňska přijeli na start autem (loni jsme dali rozjezd 17 km). Hlavní rozdíl je ale v počasí, vloni to bylo peklo africké – hrozné vedro. Letos to vypadá na peklo norské, vrány chodí pěšky a co nevidět asi začne sněžit.

Jelikož jsme drsní horalé, volíme krátké kalhoty (taky proto, že dlouhé nemáme). Bagáž zamkneme v autě a jdeme se zařadit na start. Nevím jak jinde (zatím jsem jinde nebyl), ale na Malevilu jsou dva starty. Jeden je ostrý v Jablonném na náměstí, druhý je asi tupý a je přímo v areálu ranče. Stepujeme na startu a alespoň mě začíná být zima. Dlouhou chvíli trávím okukováním cizích kol. Prásk. Pan amplion nás posílá na trať. Až do Jablonného se pojede po asfaltu a z kopečka, takže pohoda. Už vloni mě uchvátila jízda nejméně 500 kol najednou, je to fakt hukot. Continue reading →