The Konec

A je to za námi. Ze začátku MS je vždycky čas i na věci kolem, pak se únava hromadí,  taky různých věcí k řešení je víc a najednou je tu konec zvonec. A zas je čas psát… Ale je takový vedro, že se mi lepí prsty na klávesnici. To bude asi ta top vzpomínka na letošní rok. Mě vedro nevadí, dokonce ho mám rád. Ale když je člověk na slunku celý den a večer má v pokoji 30+ a pod oknem mu ve tři ráno řvou ožralci před nonstopáčem. No prostě se ta únava hromadí… Zlatý Izrael – tam to vedro každý čekal, na pokoji klimatizace, v jídelně klimatizace, v dojezdových arénách bazény. Teda ne že by je tam kvůli nám postavili, ale vždycky byl cíl u obecního koupaliště. Tady je akorát to vedro a vedro. A jen 15 km odsud je Balaton plný vody. Tak blízko a přitom daleko, když má člověk pořád co dělat. Tož tak život chode…

Šamani a počasí

Dlouhodobá předpověď počasí je záležitost pro šamany, věštce a vůbec jedince s nadáním vidět věci neviditelné. Jak se blíží termín odletu na Mallorku, stále více navštěvuju různé věštírny. Je to součást modlitby za hezké počasí. Co je ale zajímavé je, jak se ta předpověď mění i během jednoho dne. Zatím pravidelně je večer horší než ráno. No, ve finále bude důležitý hlavně to, aby bylo na místě hezky…

Rok se s rokem sešel…

…a zase už je po sezoně. Vlastně už je pomalu čas začít přípravu na tu další. I když moje ambice už dávno nejsou co bývaly a hlavním cílem veškerého snažení je udržet si jakous takous kondici při sedavém zaměstnání. Ke každému správném závěru ale patří rekapitulace. Jaký byl tedy můj tréninkový rok 2008-2009 v číslech?

Od 1.11 do 1.11. jsem odtrénoval celkem 376 hodin rozdělených do 231 tréninkových fází, z toho 279 hodin, 5789 km a 68 km převýšení na kole, zbytek povětšinou připadá na lyže. O běhání vloni nemůže být ani řeč, za poslední týden mám naběháno skoro tolik jako sem měl za celý minulý rok.  Celkem sem za rok jel 32 závodů, nejvíc v červenci to jich bylo 8 – hlavně díky pětidenním a následnému soustředění v Maďarsku. Na repre akcích jsem byl celkem 25 dnů, což je skoro únor. Celkově vzato – dokud dejchám pořád doufám :)

Co mě dneska udělalo radost…

Dnes byl pěkný den. Po třech dnech nepřetržitého lijáku se ráno ukázalo sluníčko a celé dopoledne mě v práci za oknem provokovalo. Když jsem se vrátil z oběda, provokací nechalo, ale na mám rozhodnutí porušit pracovní kázeň už se nemohlo nic změnit. Dřív než o hodinu, vypnul jsem mašinu, protože rozdělanou práci dokončím stejně až tak v prosinci, jestli vůbec, a co je to pár hodin z hlediska trvání vesmíru. Continue reading

Je čas udělat sezóně 2008 pápá

Už jsem to tu párkrát psal, sportovní rok pro mě končí v říjnu, kdy taky slavíme s partičkou silvestra.  Takže včera jsem běžel poslendní závod v sezóně 2008. Vzhledem k tomu, že už od zájezdu do Litvy mě trápí rýmička, byla to nejspíš blbost. No ale když to bylo skoro za barákem, tak sem si zašel trochu pobloudit mezi kamenama. Nutno řict, že sem bloudil oba dny slušně, zlatý bajky. Continue reading

Jaká byla zima?

Tak nám snad konečně začalo jaro nejen podle datumu. Velikonoční zajíček tentokrát naděloval hlavně sníh, alespoň tady u nás. Můj názor je, že když nesněžilo v lednu, tak v březnu už to nezachráněj. Ale počasí se asi neřídí nějakou velkou logikou. No a když máme to jaro, tak je čas ohlédnout se za zimní přípravou a pak vyhlédnout vstříc světlým zítřkům.

Zima začala celkem brzy. První sníh napadl 12 listopadu a 20. už jsem  byl poprvé na běžkách. Asi by to šlo i dřív. Do prvního prosince už jsem měl nalyžováno 200km a to se mi teda ještě nikdy předtím nepovedlo. Najždět kilometry sem ochotnej tak v březnu na Mallorce, ale rozhodně nepojedu v říjnu někam na ledovec běžkovat.  Lyžovat se celkem slušně dalo až do konce ledna. Poprvé od té Ladovské zimy 2005 mě zase lyžování bavilo.  Za ty dva měsíce jsem nabruslil asi 800km a díky Ládisovi Ptačovskému se konečně trochu zlepšil i v technice. Dokonce sem začal tahat gumy abych trochu zamakal na vršku těla. Takže celkem logicky, přesně podle Murphyho zákonů, rostál koncem ledna skoro všechen sníh. Aby nerostál když mě bavilo lyžovat ne?

Tedy dole pod horama rostál kompletně, na horách bylo sněhu celkem dost. Přemýšlím že bych měl teď nějak ftipně glosovat odvoz sněhu z Jizerek do Vesce, ale je to tak mediálně provařená věc, že se mi na to chce spíš rychle zapomenout. Každopádně, jakmile se dá dole pod horama jezdit na kole, nějak mě to na ty lyže netáhne. Takže lyžovat jsem byl naposledy 16. ledna. Continue reading

Čas udělat MS v Liberci 2009 pápá…

Dobrovolníkem – pořadatelem MS v klasickém lyžování, které se snad uskuteční v roce 2009 v Liberci, jsem byl od SP v kombinaci který se konal v Liberci a Bedřichově v zimě 2004 – tedy vlastně ještě před tím, než bylo MS do Liberce konečně přiděleno. Což se stalo v červnu 2004. Byl jsem jím až do pondělka 26.11.2007, kdy jsem si svou ochotu pomáhat rozmyslel. Continue reading

Plavání to ještě pořád není, ale něco podobného už tady máme…

Tak reporty o Toskánském ME jsem už napsal a až ve středu na Strahově provedu na svazu závěrečné vyúčtování, bude tahle podařená taškařice definitivně za mnou.  Návrat domů znamenal taky návrat k tréninkové rutině. Ale rutina má takový pejorativní nádech a mě to trénování prostě baví. Ten návrat byl teda lehce odložený, protože týden po návratu sem měl jakousi klimatizační angýnu nebo co to bylo. No a k ní se mi eště prořezávala osma bez kormidelníka. Takže mě asi týden docela solidně bolela huba. Trénovat se moc nedalo, tak jsem spíš tak klusal a blbnul na horáku. Pak jsem prospal prezentaci Ruské Rulety, to kdyby náhodou někomu chyběl tradiční report. 120 km na silničce které sem si dal místo toho, ukázalo, že ten krkabol je snad pryč a tak jsem v pondělí vyrazil do bazénu.

Plaval jsem si svojí tradiční školku – tedy nějaké to rozplavání a rozcvičení, tak asi 500m kraulem s přestávkami na strečink. Pak si obvykle beru ploutvičky a opakuju si ty cvičení co sem pochytil na kempu. Už při nich nevypiju tolik vody. Pak ploutvičky vystřídá piškot a cvičení zaměřený na techniku dýchání a záběr rukama. Mezi hrátkama s hračkama obvykle vkládám lehké vyplavání, většinou prsama. Na závěr pak obvykle zkouším něco na čas. V pondělí jsem chtěl 500m, ale už po 100m jsem měl pocit, že jsem to přehnal s tempem. Po 150 už mě bolely ruce tak jsem si řekl, že doplavu jen těch 200m a peču na to. Hodinky se zastavily na rovných 3 minutách, což je o nějakých 3,7 s lepší než před dvěma měsíci v Chrudimi.  Takže sem si pak v klidu doplaval tu 500 už jen tak volně.

Ve středu jsem tu 500 rozjel podstatně pomaleji, takže jsem udržel tempo celou dobu a dokonce jsem dokázal v závěru zrychlovat, nebo si to aspoň myslím.  Rozhodně jsem nešel úplně na krev. Právě s tím dávkováním tempa mám dost problém. Vůbec nevím jestli plavu rychle, nebo pomalu, jestli takhle vydržím plavat hodinu nebo se po 100m začnu topit (no to zase trochu přeháním). Každopádně 500m tam zahučelo za 10:32. Takže hranice kde začíná plavání, už je skoro na dohled. Říkal jsem si, že na řadě je 400m.

No a dneska ráno se mi teda vůbec nechtělo nic. Nejdřív se mi nechtělo vstávat, a když už jsem konečně vstal, tak se mi nechtělo jít plavat, nebo spíš, měl jsem děsnej hlad a pocit že budu jíst až za hodinu a půl mě moc netěšil. A tak jsem se hned po ránu byl nucen zamyslet a došel jsem k názoru, že když už má být odpoledne těch 28 stupňů mohl bych jít plavat někam ven.  Pak jsem si říkal, esli se náhdou Taťána nesekla a studená fronta nepřišla o něco dřív, ale naštěstí se vyčasilo a tak jsem po čtvrté hodině odpoledne vyrazil směr Fojtka. O tamní přehradě se v průvodcíh píše, že je spíš pro otužilce, tak mi přišlo že to bude na neopren tak akorát. Teploměr sem si teda nebral, ono stačilo už to jak na mě koukali ty smašky co tam seděli na louce u vody :)  Bylo to poprvé co jsem plaval ve svém neoprenu a taky poprvé kdy jsem v tom plaval déle jak 200m. Jede to jak dráha. Za necelých 50minut sem uplaval asi 2700m (měřil jsem trasu na hladině přes mapmyrun.com tak to může být klidně daleko méně). Ale hlavně pořád jsem mohl :) Poučení pro IM je jasný – musím si najít závod kde nehrozí zákaz neoprenů jako se to už druhý rok po sobě stalo na Moraviamanovi v Otrokovicích. Ten obleček plave zkrátka za mě a vzdát se toho pocitu že jsem plavec rozhodně neohodlám. Takže musím vybrat spíš nějaký pozdější závod.