Jaká byla zima?

Tak nám snad konečně začalo jaro nejen podle datumu. Velikonoční zajíček tentokrát naděloval hlavně sníh, alespoň tady u nás. Můj názor je, že když nesněžilo v lednu, tak v březnu už to nezachráněj. Ale počasí se asi neřídí nějakou velkou logikou. No a když máme to jaro, tak je čas ohlédnout se za zimní přípravou a pak vyhlédnout vstříc světlým zítřkům.

Zima začala celkem brzy. První sníh napadl 12 listopadu a 20. už jsem  byl poprvé na běžkách. Asi by to šlo i dřív. Do prvního prosince už jsem měl nalyžováno 200km a to se mi teda ještě nikdy předtím nepovedlo. Najždět kilometry sem ochotnej tak v březnu na Mallorce, ale rozhodně nepojedu v říjnu někam na ledovec běžkovat.  Lyžovat se celkem slušně dalo až do konce ledna. Poprvé od té Ladovské zimy 2005 mě zase lyžování bavilo.  Za ty dva měsíce jsem nabruslil asi 800km a díky Ládisovi Ptačovskému se konečně trochu zlepšil i v technice. Dokonce sem začal tahat gumy abych trochu zamakal na vršku těla. Takže celkem logicky, přesně podle Murphyho zákonů, rostál koncem ledna skoro všechen sníh. Aby nerostál když mě bavilo lyžovat ne?

Tedy dole pod horama rostál kompletně, na horách bylo sněhu celkem dost. Přemýšlím že bych měl teď nějak ftipně glosovat odvoz sněhu z Jizerek do Vesce, ale je to tak mediálně provařená věc, že se mi na to chce spíš rychle zapomenout. Každopádně, jakmile se dá dole pod horama jezdit na kole, nějak mě to na ty lyže netáhne. Takže lyžovat jsem byl naposledy 16. ledna.

26. ledna se jela Ruská Sibiř, kde se mi povedlo celkem solidně vyžaketit 🙂 Nějak jsem si zapomněl vzít traťovku. Ještě že jsem měl v camelbacku x let starý carbošnek poslední záchrany. Pořád jsem si říkal že to dojedu, ale nakonec jsem ho v Ptýrově smrknul. To je asi tři kiláky před Novou Vsí, kde byl cíl. Tři kiláky více méně po rovnice. Závěr je dokonce mírně z kopečka.  Ale já bych je nedal 🙂 Což mi připomíná, že bych měl navštívit www stránky svého oblíbeného drogového dýlera a nakoupit nějaký další šneky. Kdo ví, kde zase rupnu ne?

Po Sibiři, která teda byla letos opět dost jarním závodem, jsem tak nějak podle počasí střídal trenažer s během a když to šlo, tak jsem šel ven na bajka. Nějak mě ten trenažer rok od roku chutná méně a méně. A letos navíc chyběla tradiční motivace “aspoň litr ať na tý Mallorce uvisím balík”.  8. února se narodil Filípek, který se záhy stal Panem Koblížkem.  Chvilku jsem uvažoval, že bych začal publikovat další z deníčků čerstvých otců, ale nakonec jsem byl celkem rád že žiju.

Přírůstek do rodiny mi tréninkový rytmus celkem nenarušil. Tedy ne v tom smyslu, že bych neměl čas trénovat. Co ale bylo narušeno v samotných základech byla spánková kontinuita. Já spím rád a až do toho 14. února, kdy jsem si je přivezl z nemocnice domů, jsem spal celkem hodně. Tak 9 hodin. Někdy i víc.  Kdo má doma děti, ten už se teď asi směje, kdo nemá, tak tomu je potřeba vysvětlit, že 9 hodin v kuse už je vzdálená minulost. Teď spíme na etapy 🙂

Tělo zareagovalo na pokračující trénink a stále rostoucí spánkový deficit celkem přirozeně. Už 21. tedy po týdnu jsem začal cítit lehčí přínaky smrtelného onemocnění a 22. to bylo jasné, rýmička, kašlíček a navrch ještě bolení v krku.  Pauza se nakonec díky návštěvě hurikánu Ema a oslavě Samových narozenin (po které jsem měl dvoudení kocovinu) protáhla až do 4. března. Od té doby zase tak nějak trénuju, i když počasí je občas proti. Stíhat se to dá, ale přece jen, času je méně, na nějaký velký točení to prostě není.  Taky už jsem si docela zvyknul na spánkový deficit, i když ze zápasů hokejového playoff sem toho většinou moc neviděl… 🙂

Tím pádem jsem se rozhodl, že tuhle sezonu bude po třech letech zase prioritou hlavně MTBO, protože přece jen původní ambice dát letos IM jsem si dělal v době, kdy jsme přírůstek sice plánovali, ale to bylo asi tak všechno. A na potřebný objemový trénink není zkrátka letos dost času. Snad bude příští rok. U orienťáku mě drží i jiné věci než mé vlastní závodní ambice (ty zase tak velké nejsou), takže to je celkem logická volba, protože přece jen, určitá reorganizace času je na místě. Strategie že od začátku května do konce října jsem každý víkend na nějaké akci by asi moc klidu a pohody doma nenavodila 🙂 Navíc jsem vloni díky tomu že jsem na MTBO kašlal dostal ve všech závodech ostudnou nakládačku (a když už mi to náhodou celkem jelo tak jsem přetrhl řetěz) a ve finále jsem se propadl až do béček. Takže mám i nějaký ten cíl, postoupit zpět do áček. Tak doufám, že se mi to povede.

One thought on “Jaká byla zima?

Leave a Reply