Bydlím v Liberci. Liberec se mi líbí už od doby, kdy jsem tady coby čerstvý puboš absolvoval průmyslovku. Po vejšce, kdy jsem zjistil, že v Praze dlouhodobě žít nechci, jsem se do Liberce vrátil a jsem tu spokojenej parchant, že ano Vincente. Občas ale mám pocit, že bych nejradši bydlel spokojeně někde jinde. Za á se na tom pravidelně podílí orgáni lokální samosprávy, kteří pokoušejí trpělivost místních různými skopičinami (musel jsem se třeba smát tomu, když pražští občané plakali, že mají dát 700 ročně za parkování v modré zóně, při vědomí toho, že tady mě firma Activ ve spolupráci s magistrátem a TSML stáhne o dva litry) a za bé je to ten faktor, který kdysi trefně vyjádřil můj dlouholetý kamarád, bývalý spolužák i kolega a svědek slovy: “Tady jsi v Liberci. Buď prší, sněží, pršosněží a nebo je to do kopce.”

Je to tak. Když jsem služebně v Praze a vracím se domů s tím, že večer bych třeba na dvě hoďky vyjel na kolo, pravidelně dochází v Jeřmanicích ke změně počasí a zatímco Turnov zažívá romantický západ slunce,  tak tady jednoduše močí a močí. Když byste chtěli na jaře nějaký rovinky na najíždění objemů, ty aby člověk taky pohledal s lucernou, většinou musíte trochu jižnějc. Většinou stačí jen objet nebo přejet Ještěd. Ale zase na druhou stranu – vyjedete do Jizerek nebo na ještědskej hřeben a zjistíte, že to tady prostě máte rádi a výprava do Hradce, kde se postavíte na bednu od margarínu a rázem jste nejvýš v okolí 20 kilometrů vás v tom utvrdí.

Poslední příhoda, kdy jsem měl kverulovací náladu ohledně bydlení v Liberci, se odehrála včera. Docela jsem se těšil, až sednu na silničku a vyrazim trošku hejbnout tělem. Jenže celé odpoledne opět bylo tak nějak divně, chvíli pršelo, chvíli mrholilo, kupodivu nesněžilo. Rozmrzele jsem na to koukal, ale nakonec jsem přeci jen vyrazil v přestávce mezi hustším a ještě hustějším mrholením. Vyjel jsem směrem na Hodkovice, a jen co jsem stačil cestou pěkně zmoknout, protože se mezi Doubím a DLouhýma mostama opět rozpršelo, dojel jsem do Hodkovic a zjistil, že tady jsou silnice suché. Takže jsem pěkně oschl, objel si kolečko z Duba na Sychrov zpět do Hodkovic a abych se nemusel vracet stejnou cestou, vyšlápl jsem si na Rádlo a do Liberce se vracel přes Jablonec. V Jablonci ještě relativně dobrý, jen lehce mrholilo. Po opuštění cedule Jablonec začal regulérní liják, který na Proseči kupodivu zhoustl a až domů to nepřestalo. Bylo to nějakých 25 minut, kdy jsem velmi nadával na zasrané císařské počasí. Výsledek byl lehce omrzlé nohy díky totálně promočeným botám návleky nenávleky a lehce odřená půlka zadku díky jemnýmu písku, kterej se kurva jeden nějak dostal i s tou vodou tam, kde neměl, tj. mezi nahou řiť a plínu na gatích. Odhadl jsem pršící oblast na radnici plus okruh 10 km… No ale stejnak to tady mám rád. 🙂