Kdo by čekal podle nadpisu článek vystřižený z Blesku o tom, jak zbohatnout na porodném a přídavcích, toho asi zklamu. Týká se zde již mnohokrát zmiňované a propagované akce Jasoň-Drsoň, která slavila (respektive její pořadatelé) letos jubilejní, osmý ročník. Proč jubilejní když je osmý se můžete dočíst na stránkách J&D a koneckonců my, co jsme prošli kolem číslicové techniky a binárních soustav víme, že osmička je pěkné kulaté číslo. Pro mě osobně to byla celkově účast sedmá respektive šestá aktivní, neb jednou jsem se účastnil coby pořadatel s nohou v gypsu točíc pivo. Takže dávám dokupy jakési krátké ohlédnutí.

Jak to probíhalo? Krátce řečeno – pěkně a tak nějak jako vždy. Jel jsem letos opět s Ivou s tím, že je třeba proti loňsku se zlepšit – no to uvidíme, výsledky ještě nevím. Jeli jsme na sever nad Holany. Nechci popisovat celou jízdu, to už jsem dělal mockrát. Z trati bych si dovolil pár postřehů. Běhací orienťák byl docela jednoduchý, skoro bych se až přimlouval (možná kacířsky…) za obtížnější. Dále před kontrolou č. 11 nad vesnicí Kozly byla díky lesní těžbě vytvořena nová výrazná cesta, která značně mátla a svedla dost dvojic (včetně nás…) o iks metrů níže. Škoda, že tahle nová cesta nebyla zakreslena ve změnách mapy na prezentaci. No a pak se mi moc nelíbila dohledávka kontroly č. 6, což byl azimut od trubky. Těch trubek tam bylo v okruhu cca 500m docela dost a dalších orientačních bodů moc nebylo, například podle porostů tam kousek měla být louka až k cestě, ale ta se bohužel jen dala tušit. Mohlo to být označeno o něco jednoznačněji. Ale to byly jen drobnosti. Taková opičí dráha byla letos dost dobrá, obzvláště proto, že jsem ji absolvoval coby povzbuzovač…:-).

Na chvilku odbočím. Jezdit v mixu dává podobným závodům docela jiný náboj. Když jezdíte v pánském duu, tak se tak nějak vzájemně hecujete, jedete pokud možno na bednu, mapujete oba a vzájemně se utvrzujete v tom, že ta cesta, kudy před chvílí projel traktor s hnojem a děravým valníkem je ta opravdu správná kekontrolevedoucí. Když jezdíte s babou (nepočítám účastnice českého poháru jezdící elitu či zkušené orientační harcovnice), tak přebíráte tak nějak automaticky vedení, mapujete, děláte že víte, kam jedete, že jste plní sil a že se v případě jakéhokoli neštěstí nebo nehody na vás ona děva může spolehnout a vy s kolama na jednom rameni a s cyklopartnerkou na druhým odvlečete všechno a všechny v pořádku směrem k civilizaci. To vám samozřejmě imponuje a vy můžete machrovat, nastupovat v kopcích i ve sjezdech, sahat jí pod průhlednou záminkou pomoci v kopci na zadek a podobně. Krátce řečeno – má to něco do sebe, i když tušíte, že vavříny asi dosáhnou dnes jiní. Doporučuju vyzkoušet. Konec odbočky.

Co dodat. Kdo zná, ten ví, a to s jakou rychlostí je obsazena startovní listina mluví samo za sebe. Je tedy třeba poděkovat Hynkovi i Davidovi a jejich partě. Děkujeme.