MČR MTBO v Novém Boru a přilehlém okolí – tůtanzndandfór

Hmm tak jak začít. Zážitků bylo tolik, že nevím co dřív :) Taky jsem si musel dát trochu voraz abych to vůbec dokázal vstřebat. Nicméně se budu držet ducha předchozích výplodů mého zmateného mozku, takže to zase bude můj osobní pohled na závod.

Když jsme dorazili na náměstí do Boru, bylo tam už rušno. Na valníku stáli lidi, hrála hudba (v nás i v reprácích), bylo sluníčko a všechny jsem zdravil. Za chvíli vypuklo slavnostní zahájení – což byla první specialita dne, většina závodů začíná tak nějak samospádem. Oficiální projevy, příjezd čestné veteránské gardy a hlavně – Lance Armstrong ve žlutém i s domestikama. Hu hu hu.. hustý :)

Pak už to šlo ráz na ráz a za chvilku jsem putoval na start. Chvilku jsem se rozjížděl na silnici do Sloupu, neboť mě trápili ambice, touhy po bednách a kocovina z pátečního večera (na to že jsem abstinent poslední dobou zase nějak chlastám). Pak sem dostal mapu, a alespoň jednou za den sem ujel všem co se mnou sdíleli startovní čas. Na asfaltu jsem byl ještě mladý, dynamický, sebevědomý a ambiciózní závodník. Bohužel už v dohledávce první kontroly (33), dostalo sebevědomí pořádnou ránu, neboť sem tu zarostlou cestu přejel hned 2x. Pak to chvili šlo, a zejména v pěkném sjezdu z Jeleního skoku sem začal mít pocit, že to snad nebude tak zlé.

to jsem já prudce dynamický sjezdař

Takovej pocit, je pak pochopitelně základem pro vytvoření další chyby, která na sebe nenechala dlouho čekat, když jsem neomylně zamířil rovnou na kontrolu 56 a chuděrku 52 která byla před ní, jsem vynechal. I při napravování chyby jsem důftipně zvolil tu delší z návratových variant a to jsem byl už pěkně nasranej (zejména na sebe). Pěkný single track mezi skalami, vřesem a borůvčím, mi ale poskytl další motivaci a tak jsem se ještě jednou pustil do závodění. Položil jsem se do toho tak intenzivně, že se mi asi zatmělo před očima, protože jinak si neumím vysvětlit, že jsem místo na 9ku(73) zamířil rovnou na 10ku(71). Prostě jsem je prohodil. Ve sjezdu od 73 jsem si dal v zatáčce pěkně na držku, když jsem se vůbec nesoustředil a dal váhu na vnitřní nohu. Otřesem otřesen jsem se pustil k 11té kontrole, a po rychlém a dlouhém sjezdu sem si všiml, že cosi je na té mapě jinak než jedu. V tu chvíli bylo po závodě. Otočil sem kolo a vracel se schlíple na 71ku. Pak už jsem na to pekl, snažil se jet volně (což se mi dařilo) a mapově čistě (což se mi nedařilo). Nakonec jsem se nějak dohrabal do cíle, paradoxně to stačilo na 20 místo, na 19 v Jihlavě jsem se na sprintu nadřel o hodně víc. Nejvíc mě štvalo, že závod byl postavený hezky a hezkém terénu, jen já sem jel jako PYČA.

Využil jsem blízkosti svého trvalého bydliště, a i když jsem tušil, že večerní kalbička bude asi veselá a hravá, vyrazil jsem spát do své postele. Nutno říct, že jsem spal asi tak od 9ti do 9ti, takže bych toho stejně moc nenakalil. Autentické zážitky tedy nemám, ale zprostředkovaně to prý opravdu bylo veselé a hravé.

Sebevědomí i iluze o výkonosti mě opustili již v sobotu, ale nelitujte je, neděli by stejně nepřežili. V neděli mě čekal můj první závod v Elitě a to byl teprve hukot. Ale říkal jsem si, proč to nezkusit že.

Musím říct, že to byla opravdu hodnotná zkušenost. Tak předevsím jsem měl pocit, že v elitě všichni jezdí ukrutně rychle a nikdo nemapuje. Totiž až dosud jsem se u kontrol potkával s kolegy, studujícími další putování. Tady to bylo takový píp a pryč. Další poznatek, který jsem zjistil z mezičasů, všichni jezděj ukrutně rychle, ale fakt ukrutně :) Ze sběrky jsem jel úplně na tmu, tepově jsem se pohyboval nad 190 (a to jsem si myslel že mám maximálku 188) a stejně jsem dostal naloženo pár vteřin. V cíli jsem měl pocit, že takhle jsem si už dlouho nehráb.

to jsem já prudce dynamický výjezdař

Díky tomu, že jsem rychlostně patřil spíše k horšímu průměru a mapově jsem se nevyvaroval dvou chyb a několika slabších voleb, byla to výsledkově dost bída – 63 místo naplnilo mou předpověď, že budu ještě vzpomínat na 19 místa. Ale úplně poslední jsem nebyl :) Dobrý bylo, že jsem měl po závodě s kým rozebírat postupy, nebo spiš, že jsem se mohl něco přiučit od té opravdové špičky. Někde jsem jel stejně, někde ne. Někde jsem jel stejně, a le přesto o minutu a půl pomalejš, někde jsem jel i stejně rychle (ale toho bylo málo). Zajímavé bylo následné zamyšlení nad některými postupy – já třeba při vymejšlení beru možný přeběh až jako opravdu úplně poslední variantu (když to není kudy objet) – asi se musí brát jako plnohodnotná varianta protože mnohdy je to prostě nejrychlejší. Viz postupy 39-41 a hlavně 56 – 43.

Byla to hodnotná zkušenost. Jelikož to vypadá že by mi ten postup do Elity mohl nakonec dopadnout, musím strčit vavříny, na kterých sem se chystal prospat zimu, zpět pod postel a trénovat ještě lépe a chytřeji. Ale hlavně že jsem se pěkně svezl ne?

Fotografie na této stránce jsou dílem našeho kamaráda Milana Sameše z BakovDevils a jsou to nejlepší fotografie kde jsem námětem já na kole co jsem kdy viděl :).

Bike Adveture 2004

My Češi máme fůru přísloví, třeba že kdo chce kam, pomozme mu tam. Nebo že každý svého štěstí strůjcem nebo to o té jámě a pádu. Jsou obvykle veselá a protože to jsou moudrosti vybroušené pískem dějin, tak obvykle i platí. No a jedno z nich říká:”Všude dobře, doma nejlíp”. V souvislosti s tou letošní Bike Adventure to, alespoň pro nás, platí na 100%.

Continue reading