Intro

O Ruské Ruletě, stejně jako o Drsoňovi je toho na tomhle webu už spousta. Není divu, jsou to tradiční akce, které navíc pořádají lidé, ze kterých se postupem let stali naši kamarádi. Proto se na ně rádi vracíme (na ty akce) a budem tak činit dokud je to pořádaní bude bavit (ty kamarády). A jelikož se nám vyhnuly zdravotní komplikace a jachtařská sezóna už taky skončila, stanuli jsme na startu v Bakově v plném počtu. A navíc v nových slušivých dresech, velkém to narozeninovém překvapení od našich drahých poloviček.

Ďábelská noc

Párkrát už jsem v noci na kole jezdil. Většina z těch zážitků je ale poněkud staršího data, dá se říct že od doby co tak nějak trochu trénuju po nocích většinou spím. Noční etapa pro mě tedy byla dost novým zážitkem a musím říct že se mi to líbilo velmi. Trochu mě zaskočilo poměrně razantně (i když zcela logicky) zmenšené periferní vidění. Hledání odboček, sjezdy (a to i ty silniční) a mapování za jízdy, to všechno nabírá naprosto jiné rozměry. Myslím že Bakovská Ďábelská noc vstoupí do dějin MTBO stejně, jako legendární Langa natten neboli dlouhá noc na Tiomile vstoupila do dějin OB.

Taktiku jsme zvolili celkem jednoduchou – rychle k severu pro dvě 80ky a tři 50ky a cestou zpět sebrat co bude. Údolím Mohelky jsme valili o 107 až do Podhory, kde jsme koketovali s kontrolou č. 40, ale protože se nacházela za hromadou bláta tak jsme se na ní vyto.. samozřejmě pouze obrazně, žádné bláto jsme na cestu ve skutečnosti nepřidali, na to bylo málo času. I tak nás ten krátký výlet stál 5 minut, které nám pak v cíli chyběly (nebo to bylo jinejch 5 minut?).

Pak už bez velkých experimentů, převážně po asfaltu (i tak to bylo občas o hubu když jsem čumíc do mapy vymetal příkopy) v pořadí 32 – 31 – 29 – 27 – 26. Na okraji Turnova jsme do cíle měli asi tak hodinu, tak bylo jasné že stihneme sebrat tak maximálně jednu kontrolu. Ze tří možných kandidátek (35 – 37 – 39) padla volba na 35ku, jednak byla za nejvíc (tedy 30bodů) a druhak se zdálo že má jednoduchou dohledávku. Ono hledejte si v noci strom se zelenou značkou. To taková brána do sadu to se hledá samo. Po půl hodince svižné jízdy na celkem ostrém větru (bylo těsně před deštěm) jsme v Korytech. Nespadli jsme ani do Jizery ani do nějakýho prasečáku, to je taková obec co má velkou perspektivu – navrhoval bych aby tam udělali domov důchodců pro politiky – dosmrti by pak byli u Koryt. Nad vesnicí je sad, u sadu branka, u ní naše kontrola, to dáme. Bohužel začalo celkem solidně lejt. Předtím už párkrát sprchlo ale bylo to spíš takový legrační mžení který navíc v bílém světle diod vypadalo jako sníh. Teď regulérně leje. U brány do sadu spousta stromů, bohužel žádný srostlý dub s kontrolou. Asi 10 minut zmateně těkáme, pak raději kvapně mizíme do cíle mokrý a nasraný že jsme to nenašli. Do limitu 20 minut, do cíle tak 12 km. Ani celkem svižné tempo a intenzivní chlazení nestačí a tak dorážíme o necelých 5 minut po limitu. Co se dá dělat. Už cestou do cíle mě napadlo to, co mi v zápětí potvrzují ostatní kolegové závozníci – ten sad má pochopitelně dvě brány a my kokoti sme hledali u tý špatný. Klasická ukázka toho jak člověk v časovém stresu dělá blbosti.

Celkem rychle mizíme do stanu, převléct do suchého a zalézt do spacáku, do tepla, naspat co nejvíc. Prší a fouká ostrý vítr, ale za pár minut spím. Startujeme v 11, tak si říkám do 10ti chrápu, regenerovat se musí. Bohužel v 8 ráno doráží do Ptýrova první účastnící Maxima kteří samozřejmě zaparkují asi tak 20m od našeho stanu a hned ukazují, jak jsou mladí a jak mají ještě silné hlasivky. Tak díky chlapci za budíček, opravdu bylo trapné spát, vždyť už jsem se válel celé čtyři hodiny a to si na Adventure race nebudu moc dovolit.

Výheň pekelná

Když jsem se ošplíchl, nasnídal a tak vůbec, sluníčko začalo naznačovat, že to bude podobné jako při BA04. Ona taky předpověď na sobotu byla sluníčko teplíčko prostě takové cyklistické peklíčko. Ale poslední dobou snáším vedro čím dál líp, zatímco v zímě jezdím stále víc a víc nerad. Že by staroba na krku? Startujeme v 11:11 a vedro je už opravdu celkem solidní, ale co, nějak to zvládneme.

Obodované kontroly na mapě potvrzují náš původní plán – budeme muset na sever k Malé Skále. Opět volíme celkem rychlej přesun k hodně bodovaným kontrolám – plívy kolem startu necháváme na dojezd. Takže přes 2. a 8. na první 80ti bodovku která má číslo 13. Kousek za 16kou si v trnkovém keři pořizuju apartní šrámy na noze a u 17ky potkáváme po dost dlouhé době zase nějaké závodníky a to Bážu s Maidou (v cíli se pak dovídáme že jsme byli vůbec první koho potkali oni :-)). Stoupáme na Kozákovský hřeben a na Peenovi začíná být vidět, že toho letos moc nenajezdil. Držel se ale statečně a bojoval jak s kopcem tak sám se sebou, za což si zaslouží veřejnou pochvalu. 19ka je pak druhou 80ti bodovou kontrolou a třetí na nás čeká dole u Jizery. Po kratším hledání fikačky, která je sice v mapě ale už ne v reálu dorážíme k Jizeře a bereme 23 a 22. Do limitu hodina a kousek, tak žádné velké experimenty a hurá směr Ptýrov. Jedem skrz Turnov a Příšovice, snažíme se maximálně se vyhnout kopcům. Sbíráme kontrolu 39 a chválíme se, že jsme se do takový žumpy nepustili v noci. V plánu máme ještě 37, ale nakonec z obavy, že bychom nestihli limit (a taky se nám nechtělo na ten kopec) jí nedáváme. V cíli jsme o asi 6 minut před limitem. Škoda že je nemůžeme použít na úhradu nočního dluhu.

Bohužel, do té doby pozitivní obraz dne nabírá v cíli černé obrysy, když zjišťuju, že se Zuzce při zápolení s Mrazíkem podařilo na nějakém kořenu uklouznout, upadnout a zejména vyvrátit kotník. Místo plkání s ostatními a poklidného čekání na vyhlášení tedy celkem rychle balíme a vyrážíme do Liberce na pohotovost. Výsledkem je podezření na natržené vazy a prozatím dvoutýdení sádra. Smůla no.

Zpětně se dovídám, že 6 místo v dení etapě nás z 10 místa po noci posunulo na konečnou sedmou pozici. Od čtvrtého místa nás dělí jen 34 bodů a to bylo určitě v našich silách – stačilo najít v noci tu blbou 35ku a neodčítat 10bodů. Chtělo to chladnou hlavu, což se přes intenzivní vodní chlazení nepovedlo.

Organizace závodů byla tradičně ďábelsky perfektní, klukům patří velký dík za to, že svůj volný čas (a moc ho nemají) věnují přípravě zábavy pro nás ostatní. Rostoucí věhlas akce sebou ale nese bohužel i to, že začínají přijíždět i lidi, kteří nevědí že pravítko vypůjčené při zakreslování je zase slušné vrátit (nebo aspoň nechat u pořadatelů), lidi co nevědí, že po noční etapě je fajn se trochu vyspat, lidi co vám 30m od kontroly řeknou, že tam ta kontrola není, přestože jí právě narazili a už mizí dál. Nicméně to je prostě statistika – čím víc lidí na akci, tím víc blbců mezi nima bude. Takový už je běh světa a člověk si to nesmí moc brát, tím méně si pak kvůli tomu kazit pozitivní vzpomínky na pěknou akci. A tak skládám mapu co jsem do ní teď znovu koukal a už se těším na další setkání s lidmi co blbci nejsou a co je máme rádi páč sou naší kamarádi. Buenas noches teleamigos 🙂