Cože? Okolo čeho? Aha tak Okolo Hradce. Tak Okolo Hradce byl moc podařený survival závod. Tedy podařený. Nám se to moc nepovedlo 🙂 Taky počasí se nepodařilo. Ale pořadatelům se celkem dařilo a soupeřům taky.  Jel jsem s Hynkem a tak bylo nabíledni že pojedeme pod bojovým názvem “Seskočil z Rudé skály a vyrazil si dech”.  To už je taková naše tradice. Takže jsme se v pátek sešli u Pivovarské flošny v Hradci. Hned za ní je tělocvična UHK a v ní bylo centrum celé akce.

Na rozdíl od výletu do Chrudimi byl tentokrát provoz celkem v pohodě a tak jsem byl na místě chvilku po pátý hodině. Projel jsem cedulí no parking, dojel až na parkoviště a koukal že to je nějak daleko. Tak jsem otočil zelenou příšeru, dojel zpět k bráně, vyházel věci a pak disciplínovaně vrátil auto na parkoviště. Jak se později ukázalo něktěří filutové postupovali podobně, akorát vypustili tu poslední fázi. Asi bych tam příště dal cedule neparkovat, protože zjevně “no parking” nicht verstehen ja? No a šel jsem se postavit do fronty na prezentaci kde mě taky našel Hynek.  Po úředních formalitách jsme se přesunuli do tělocvičny, zabrali flek na spaní u okna, čímž jsme si zajistili čerstvý kyslík po celou noc.  No  hurá na stěnu. Na výber čtyři cesty, dvě na ocásku, dvě pěkně od spoda a závěr stropem. Rozdíl v časové bonifikaci 10 minut za riziko pádu ze stropu, nebo 7 za jistotu na ocásku. O tý za 15 jsem ani neuvažoval, pamětliv toho že už jsem 2 roky pořádně nelezl a předtím taky ne.  Nakonec jsme oba šli tu za 7 minut a v pohodě si tak připsali, nebo spíš odepsali od výsledného času 14 minut.  Jak se záhy dozvíte, bylo nám to stejnak k prdu 🙂 No ale prolog byl za náma, a tak jsme vyrazili zakreslovat mapu.

Tam jsme utrpěli první ránu. Mapa od pořadatelů totiž nebyla zrovna moc kvalitní. Nešlo ani tak o kvalitu tisku, ale spíš o to, že tam chyběli některý cesty oproti zákresovce, nebo třeba značka vedla jinudy a nebyly tam cyklostezky. Tak jsme vyrazili do Tesca sehnat pořadateli doporučovanou mapu Shocart – Královehradecko. Nebudu vás napínat – sehnat v Hradci v pátek večer mapu Hradce a okolí se ukázalo jako neřešitelný problém. Jo takhle třeba Šumavu, nebo Jizerky to měli. Ale Hradec nebyl ani v Tesku, ani v RockPointu (tam neměli vůbec nic) a v Drapa sportu mi slečna vysvětilila “že ty sou hned pryč”.  Ale Hynek si dal aspoń večeři, tak to nebyl zbytečný zájezd.

No a pak už to šlo ráz na ráz. Výklad trati, a intervalový start noční etapy. Nejprve OB. Výklus na Bílou věž byl docela výživná záležitost a pak už následoval přesun do Šimkových sadů a tam noční parkáč. To se mi moc líbilo. Taky Hradecký huliči okupující skate park a okolní lavičku se dobře bavili pohledem na šílence lítající s čelovkama po parku. Akorát pár milenců asi nebylo tak nadšených. No jen si to představte, v klidu si za břízou souložíte a najednou se k vám ženou poskakující světýlka povikujíc “tamhle to někde musí bejt” a “tamle za tím stromem”.  Pak jsme ještě beželi kolem pouti, nebo co to bylo. Na velkým parkovišti stálo pár kamionů, z křoví se ozývali charakteristické zvuky a jakási slečna po nás chtěla číslo. Hynek jí zarecitoval, že mu má zavolat do klubu a za chvilku už jsme byli v depu. Přezul jsem boty, na hlavu nasadil přilbu s nalepenou čelovkou Silva, nahodil dálkový a hurá do lesa 🙂

Teda hurá. Nejdřív musel Hynek najít mapu města, co jsme měli na pěším a co už jsme skoro zahodili, protože na ní byl postup kudy na mapu MTBO. Ta byla taková zajímavá. Myslel jsem si že pojedeme na Byřičce kde je mapa z poháru MTBO, ale jezdilo se v lese za silnicí, co je lesní hřbitov na jakémsi lesnickém plánu. Takže sice bylo vidět kde je jaký lesní oddíl, ale sjízdnost cest se moc odhandnout nedala. Ale jeli jsme až na jednu chybku docela čistě a před půlnocí už jsme zalézali do spacáků protože to hlavní nás čekalo ráno.

V devět byl hromadný start a první disciplínou byl tak celkem tradiční rozřazovací běh. Asi 4km podle Orlice, takže rovinka. Neběželi jsme úplně nadoraz a stejně jsme byli v depu za 15:26, takže celkem slušný tempo (na mě).  Pak jsme vyrazili na inlajny, s tím že dvě technické disciplíny v kempu jsme si nechali na konec. Teď si myslím, že to možná nebyl nejlepší nápad. Klíčem k úspěchu v závodě totiž bylo absolvovat všechny disciplíny, pak teprve rozhodoval čas, který se dal vylepšit různými bonifikacemi. Jenže ono to vypadalo že to stihneme i tak. První trhlinu dostal náš časový plán na těch inlinech, protože Hynkovo brusle nesli silné známky intenzivního ježdění synovce Vendy a moc nejely.  Díky tomu bylo naše tempo spíš výletní a 15km bruslení nám i  přezutím trvalo hodinu. Krom toho začalo během druhého okruhu docela sprostě pršet, což naše tempo ještě zbrdilo. Ale závod byl pořád tak nějak před námi.

Ani další disciplína neslibovala příliš velký úspěch protože eskymácký obrat se mi povedl jednou v životě, v bazéně a asi spíš náhodou. No ale říkal jsem si že třeba to pustí zase. Nepustilo a navíc mě při pokusu o “kyčloškub” chytla křeč do pravého lýtka, čímž byl pokus o eskymáka rychle ukončen a přišla krysa.  Chytnul jsem se lodi, čímž sem zahnal bezprostřední riziko utopení a dumal jak se asi jednodož dostanu ke břehu. Naštěstí se ukázalo, že kraulový nohy na tu křeč působí spíš pozitivně a tak sem se tam dokopal. Pak opět rychlý přesun, tetokrát na OB. Mimochodem pokus o eskymáka i s převlečením mi zabral 12 minut a za tu dobu stihlo 2x pršet a jednou svítit sluníčko.

Pravidla OB umožňovala rozdělit dvojici, takže Hynek nafasoval jižní polovinu mapy a já tu severní. Nejdřív to teda bylo obráceně, ale ta severní vypadala lehčí, tak jsme si to vyměnili. Byla lehčí. 6 kontrol za 35 minut většina postupů po cestách a nebo jednoznačné přeběhy na přímo azimutem. Než doběhl Hynek, stihnul jsem se najíst, převléct do suchých rukávků a kolen, přezout a zmoknout.  Hynek doběhl asi za 15 minut a vypadal spokojeně akorát si stěžoval že bažinky nebyly moc průběžný. Následoval další rychlý přesun a opět běžecká disciplína – paměťový cross běh. Kolečko, odhadem tak 4 km, možná maličko delší. Vybíhali jsme za celkem normálního počasí, ale pak začalo zase lehce pršet, pak trochu víc, pak ještě trochu a pak se otevřela obloha a někdo na nás vylil kýbl vody. Postup ke kontrole po louce na kraji lesa dokonal dílo a batoh strategicky umístěný uprostřed louky pak ušetřil čas s hledáním nečeho suchého na sebe. Hynek ale pořád tvrdil něco o modelu Medard a že za chvilku přestane pršet. Když se za lesem začaly mraky trochu trhat, začal si dokonce prozpěvovat. Nerad to říkám, ale jsou chvíle kdy by se optimisté měli popravovat. 

Cestou na střelbu jsme projely pár kontrol – pořadatelé jim říkali indicie, což ve mě vyvolalo vzpomínky na soutěž Klíče od pevnosti Boyard kterou sem coby puberťák děsně hltal. V reálu to byly kontroly udělané tak jak znáte třeba z Izabell nebo z Ruské Sibiře – tedy najít odpověď na otázku. Za každou správnou odpověd 20 minut z celkového času dolů.  Cesta byl fakt humus. Písek z rozmoklých cest jsem měl snad všude, a opravdu mě to nebavilo. Kupodivu měl optimista pravdu a fakt přestalo pršet. Dostali jsme se na pěknou lesní asfaltku, vylezlo sluníčko a tak to začalo zase být lepší. Dokonce sem trochu uschnul a odrolil ze sebe trochu toho písku, takže na střelbě jsem si na zablácenou plachu do louže lehal skoro čistej. Jelikož jsem celou zimu sledoval strhující souboje Ole Slintala se zbytkem světa, zejména s Rafaelem Poirem střelba mi nečinila valných obtíží. Hynkovi taky ne, takže jsme si vystříleli pěkných 50 minut. Času už nezbývalo moc, před náma bylo ještě 5 disciplín a do limitu scházely slabé dvě hodiny. A pak se to začalo komplikovat.

Tak předně Hynek nechal na střelbě batoh a musel se vracet 🙂 Pak jsme hledali provalený jez na Orlici u kterého měl být barák (další indicie). Chat bylo kolem řeky spousta, zato jezů tam byl podstav. Ale singlík po žlutý podle řeky bylo pěkné bikování. Bohužel ne moc rychlé no. Na start vodní tůristiky sme dorazili asi v půl třetí. Pořád se mi zdálo že to můžeme stihnout, ovšem to by nesmělo v tý řece týct nějak moc vody.  Na paměťovém krosu nám někdo říkal, že dneska pouštěj nějakej kanál a já si vzpoměl na vodácký zvadlo v mém mailboxu – “v sobotu poteče Orlice”. No tekla. Nebyla to sice žádná WW4 ale pádlovat proti proudu byl i tak docela mazec. Chvilkama jsme tahali loď po mělčině, nebo nás proud zase tahal do vrbiček. Nakonec jsme se doškrábali až ke kontrole a dolů po proudu to jelo pěkně. Protože instrukce před nástupem do lodi sem poslouchal jen já, Hynek se velice divil že u mostu nekončíme, ale jedem si po proudu ještě pro jednu kontrolu.  Než jsme se se od ní vylopotili zpět, uteklo v řece fůra vody a bylo půl čvrtý. A to byl čas kdy se zavíraly všechny živé kontroly, krom těch v kempu. Ještě nás nechali hodit oštěpem na cíl, to bylo tak minutu po půle. Ale plavat už nás nenechali. Odbočka na plavání nám sebrala nějaký čas, takže jsme pak nestihli ani limit v cíli. Mimo jiné taky proto, že jsem poslední vodu vypil před lodičkama a po 80 minutách už to bylo znát a šahal po mě žaket. Tak jsem vypil Hynkovi jeho flašku a postupně se zase zmátořil. V cíli jsme byli chvilku po čtvrtý, takže jsme nestihli ani bouldering a lezení na stromy. Tím pádem nám chyběly hned tři disciplíny a bylo jasný, že to žádná sláva ve výsledcích nebude.  A taky nebyla ale tak co, hlavně že jsem se pěkně prošil 🙂 Vypil jsem sponzorskýho RedBulla, naházel špinavý hadry do útrob příšery, zablácený kolo dal na střechu a vyrazil k domovu. Provoz byl mírný a průtrž mračen za Turnovem umyla z bajku to nejhorší bláto. 

Další survival akce se rýsuje o prázdninách, tak uý se moc těším. Do tý doby bude pár závodů MTBO, ale o tom zase příště.