Jasoň, Drsoň a 007

Nebyl by to snad ani Květen, kdybych nejel na Drsoně. Už jsem tam byl posedmé, protože jsem vynechal první ročník. Když jsem přemýšlel co napsat o letošním vydařeném ročníku abych se neopakoval, přečetl jsem si po sobě všechny předchozí ročníky. Už vloni sem tu tak nějak sentimomentálně žvatlal a jestli někdo čeká, že to letos bude lepší, tak ho možná budu muset zklamat. 7 let po sobě, to už je kus života. Ale včera jsem si před spaním četl rozhovor s jedním spisovatelem a tam byla věta – sleduj cíl a slova přijdou. Takže cíl je napsat něco o tom letošním Drsném klání a uvidíme jaká ta slova půjdou kolem.

Tak odkud začít. Asi od začátku. Schválně jestli víte, za jak dlouho se letos naplnil limit přihlášek? Správně, kdo šel spát, s tím že si ráno přivstane, už byl jen náhradník. Za dvě hodiny bylo po boji. A bez namáčení! Už je ale takovou nějakou tradicí že se dostane skoro na všechny náhradníky, takže mi to připadá, že se Hynek s Davidem baví tím že si vymyslí dva limity – první pro závod v přihlašování, druhý pak opravdu reálný a přes ten už nejdou. Po jeho naplnění zmizí přihláškový formulář a už není možný kandidovat ani na náhradníka. No tak já osobně sem vzhůru zůstal a přihlásil nejen sebe a Borka, ale taky Peena s Baludem, místo kterého pak vzal Peen na závod Ivu.

Centrum bylo opět v kempu Jachta v Holanech. Myslím si ideální zázemí – dost místa na parkování, pěkný borový lesík. Akorát na záchodech fronta, ale to asi všude kam se přivalí 300 lidí 🙂 Na to je dimenzovaný málokterý kemp. Leda udělat centrum v TipSport aréně. Ve startovce chyběli naši velcí soupeři ze dvou předchozích let – tedy ČZU Praha, ale zato tam byl Pedros s Makem takže bylo jasný, že pokud je máme porazit, a obhájit nohu, musíme jet jak k ohni.

Po startu a zakreslení kontrol jsme vyrazili rovnou na běhací orienťák, protože byl hodně blízko a před dvěma lety se jasně ukázalo, že v takovém případě je lepší jít na něj hned a pak závodit s “čistým” časem . M+P startovali dvě minuty po nás, ale když jsme přijeli na OB už tam seděli a byli dokonce i přezutý! Sou to zkrátka rychlý mladý kucí. Pak se tedy ukázalo, že se vyprdli na zakreslování a jeli tam rovnou, což lecos vysvětluje. Tak jsme se taky přezuli a vyrazili do lesa. Z běhu si tradičně moc nepamatuju protože Ctíba mapoval a já běžel co mi síly stačily. I když letos sem docela stíhal, asi na mě ty běhací kilometry nechaly nějakou stopu. Párkrát sem mu koukal do mapy, ale spíš tak abych věděl kde jsme 🙂 Až na kontrolu číslo 5. se nic zvláštního nestalo. Akorát tu pětku jsme hledali chvilku déle a o kupku vedle. Akorát jsme na začátku nesebrali kontrolu č.8, tak jsme pro ní museli cestou přes start a to už tam ty dva filutové seděli a zakreslovali. My už jsme zakresleno měli a tak jsme od běhu odjížděli pěkně v balíku.

Vydrželo nám to na první křižovatku, kde se naše cesty rozdělily protože my jsme jeli clockwise – 13,14,15 zatímco klucí to fikli obráceně, tedy 12,11 a tak dále. První zádrhel s dohledávkou přišel na tý žlutý co byla v mapě zelená. Kapku jsme ten dub přejeli, ale vraceli jsme se jen asi 200m. Pěkný sjezdík do údolí a kolem Dubice směr Sosnová. Na autodromu pískaly gumy a dneska jsem četl že tam byl nějakej závod v driftu, tedy projíždění zatáček bokem. Kousek za autodromem driftoval Ctíba do příkopu, když mu taková paní s taškou na řidítkách hodila pěknou vlnu. No ustál to, paní se mi děsně omlouvala, tak se vlastně nic nestalo. Pak přišla další živá kontrola, paměťový orienťák. Čtyřlístek je moje oblíbená literatura, tak sem si to pěkně užil. Pár otázek sem odhadl přesně, pár sem si pamatoval a zbytek zkusil uhádnout. Což se moc nedařilo, ale 25 bodů dobrejch.

A pak se asi tak na hodinu setmělo. Minimálně v našich hlavách. Teď už je samozřejmě zase světlo, takže jsem si kurvítkem dávno ověřil, to co jsem věděl prakticky hned po tý hodině temna – tedy že ideální sled shluku 4,5,6,7,8 byl (za předpokladu že jedete od kontroly č. 3 a chcete pokračovat na 9.) tento – přes Brennou na7, pak do Hradčan a na 8. Odtud někudy na 6ku – nejspíš asi zpět do Hradčan a po asfaltu na jistotu a snadno na 4. Desetibodovou 5 vynechat. 10 minut které zabere cesta 6-5-6 a dohledávka, je lepší utratit někde jinde. Takže to je ideální postup – měřeno kurvítkem 23km, slabá hodinka jízdy, navíc skoro pořád po asfaltu. A jak se to jezdí když je tma? Vyrazíte na 5, tu celkem snadno berete a dojedete na 6. Zatímco jeden z dvojice vybíhá azimutem hledat jeskyni, druhý kouká do mapy a dumá nad cestou 6-7. První se nevrací. Druhý stále dumá. První se stále nevrací a ve druhém vítězí myšlenka že objíždět to je přece strašná dálka, že letos vlastně nebyla žádná povodeň, tak bude rozlivová niva Ploučnice pěkne suchá. První se vrací, ale bez kontroly. Druhý se jde teda taky podívat a říká prvnímu, že by možná bylo dobrý fiknout to přes řeku, páč objížděčka je děsně dlouhá. Druhý chvilku šmejdí po lese ale až nahoru do skal kde je ukryta kontrola nedojde. Už to trvá 15 minut a to je kvůli 20ti bodům trochu moc dlouho. Třeba tu kontrolu někdo sebral. Smrt houbařům! První říká, že to teda zkusíme přes řeku, aspoň že bude legrace. Byla. Našli jsme cestu která nás dovedla pohodlně až na kraj rozlivové louky. Pak celkem snadno docházíme k meandrům Ploučnice a brodíme, vody je sotva po kolena, takže to jen příjemně ochladí čerstvé žahance od kopřiv. Za řekou bohužel mapa moc nesedí, takže jsme museli tlačit kola lesem. Pak jsme našli první cestu, pak druhou a ta třetí už byla dokonce i na mapě. Přes zbytky nějakého vojenského zařízení najíždíme na správnou cestu ke kontrole a za chvilku jí máme. Celá cesta i s broděním nám trvala 16 minut. Pokud někdo jel 6-7 okolo, zajímal by mě jeho čas. Na 7 potkáváme Peena s Ivou a dozvídáme se, že tam ta 6. je, ale až nahoře za rohem ve skalách. No nic, takže jedem na 8. Tam už je Kejmil s Gajdou, kteří na paměťák přijeli když mi jsme odjížděli. Takže na nás najeli nejmíň 20 minut. Oni ale jedou asi ještě na 6ku, zatímco mi už na ní kašlem a jedem rovnou pro 4. Cestou ještě musíme 2x přelézat plot do obory a ven. Ještě že cedule zákaz vstupu jsem si všimnul až když jsme vylezli, jinak bych se bál že chytnem broky do kožichu. Sbíráme 4ku, tedy sbírá jí Borek, já do sebe leju Gutar co mi zbyl ještě z AR05. Asi má prošlou záruční lhůtu, ale kdo to má poznat, chutná to stejně hnusně jako když to bylo čerstvý. Když se Borek vrátí, je tu Gajda s Kejmilem. Takže cesta přes 6. jim trvala odhadem tak o 3 minuty déle než nám přes oboru a to i s dohledávkou. Konec tmy. Trvala přesně hodinu a 29 minut.

Za světla se jede hned lépe. Kousek za čtverkou potkáváme Maka a Pedrose. Profrčíme Starý Splavy a Selskou roklí míříme k devítce. Nacházíme pěknou zkratku údolíčkem, na mapě nebyla ale dovedla nás přímo ke kontrole. Ach sladké světlo. Akorát je mi trochu blbě, mrazí mě a trochu se klepu. Klasickej náběh kofeinovýho rauše z Gutaru. Podpořím to tyčinkou a banánem a když odhazuju šlupku supí si to ke kontrole Gajda a kousek za ním Kejmil. Tour de Asfalt nastává. Na desítku valíme po silnici. Pak ještě jeden záblesk tmy. Špatně si přečtu dohledávku, hledám pařez u hromady šutrů (11) cca po dvou minutách je mi to divné, tak se vracím a tentokrát už jdu hledat skalku. Skalek je fůra, ale kotnrola nikde. Zatmění trvalo 6 minut. Za tu dobu stihl Borek namapovat zbytek cesty a K+G dojet a najít kontrolu. No aspoň že tak, možná bych tam bloudil ve tmě ještě teď. A to bych měl v práci áčko. Dubou projíždíme ve čtyřech, pak začíná zvlněný terén a Borek řadí druhou kosmickou. Naštěstí na asfaltu. Zamykám vydlici, zatínám zubici a šlapu silnici. G se nás chvilku drží, ale pak odpadá i on, asi čeká na Kejmila. Já do sebe ve sjezdu smrkám první z gelíků.

Tady malá hardware odbočka, zámek vydlice sem do letošního roku považoval za zbytečnou vopičárnu bez které se v pohodě obejdu. Musím přiznat že jsem se hluboce mílil, protože chování kola, hlavně ve stoupání se změní skutečně radikálně. Navíc tím zapnutím/vypnutím je ten rozdíl cítit okamžitě – není to jako když jeden den jezdím na biku a druhý na silnici. Takže jsem docela rád, že moje nový koleso tuhle fičůru má. Hodila se velmi.

Kontrola č. 23 byla v pohodě, zato 21 voko bere. Ne, letos se žádná show s čočkou na vetvičce nekonala, ale v tomhle divném údolí jsme hodili lehčí kufr i vloni (no spíš jsme přejeli kontrolu) a letos jsme zase netrefili tu správnou odbočku. Cesta byla nejdřív mizerná, pak horší a nakonec žádná. Šplhali jsme s kolama nahoru na hřeben s vědomím, že tam musí být cesta. No šplhali. Minulý týden byl ve znamení 8000 zpráv – na Everest vylezla nějaká česká slečna s kyslíkem a taky pan Bém – Pražský primátor. Esli s out tů nebo bez nevím. No a Radek Jaroš se prý zase chystá na K2, stejně jako Polda Sulovský. A proč o tom píšu? Protože jsem tam s tím kolem lezl cca stejně – 5 kroků vydýchat, 5 kroků vydýchat, 10 kroků – vydýchat 2x déle. Jestli jsem měl letos někde nějakou krizi, tak to bylo tady. Nahoře jsme našli cestu ale nevěděli jsme jestli vlevo nebo vpravo. Tak vpravo, to je do kopce. Smrkám do sebe druhý gel a zapíjím to zbytkem plesnivého ionťáku. To si totiž jedno prase po survivalu v Hradci neumylo pytlík a rychlá dezinfekce večer před Drsoněm nestačila. Ionťák chutnak přesně tak jak si představujete – hnusně plesnivě bleee. Aspoň si to prase bude pro příště pamatovat.

Borek valí, valí. Asi na něj taky sedla tma, protože přejel louži jako kráva a kontrolu hledal u takové malinké. Takže další vracečka, asi 100m. Cestou od kontroly potkáváme Gajdu, chudák Kejmil ještě asi někde tlačil kolo strání vzhůru. Pak po modrý na 20ku. Ze začátku pěkný trejlík mezi vřesem. Pak najednou skála končí. Naštěstí ne slaňákem ale schůdkama. No schůdkama. Prdel sem měl sevřenou, protože kufry nejsou zrovna vibram. Spíš tak jako docela na tom pískovci kloužou. Pak zase pěkný trejlík a jsme pod Vlhoští. Před dvěma lety jsme tudy jeli dolů. Takže letos nás ta soutěska plná písku čeká nahoru. Není to tak hrozný. Chvilku váháme zda vzít 19. ale penalizace jsou na Drsoni drsné, tak na ní kašlem. V kempu jsou ještě lodičky, stihnout se dá jen to a nebo to. Poslední sjezdík a poslední pěkný singlík po louce. Akorá za jedním skokem číhá kláda ale ustál jsem to. Závěrečný loďoběh se nabízím že poběžím. To sem si dal. Málem sem se poblil. Pamatujete si Orlík? Nožky už mě neunesou, vod kolen dolů se mě třesou… U kontroly se to konečně trochu podalo a zpět sem už doběhl celkem v pohodě. Pak už jen do cíle. 7 minut před limitem, takže červík zda se to nedalo stihnout i na tu 19 bude hlodat. Kdyby loďoběh běžel Borek tak bychom si to myslím si stihli. Ale podle výsledků by nám to asi stejně nepomohlo.

Nohu jsme neobhájili – Mak s Pedrosem byli fakt dobrý, sebrali skoro všechno. Porazil nás i Kejmil s Gajdou, což se dalo tak trochu čekat, vzhledem k tomu, že startovali dost dlouho po nás, jeli stejný sled kontrol a na trati nás dojeli. Takže třetí flek. Aspoń jsme si s Borkem doplnili kompletní sadu medailí. Pěkně jsme si zazávodili, bylo krásný počasí, žádný zdravotní problémy, tak co si víc přát ne? Já sem na JD už čtyři roky v řadě neslezl z bedny a tím se kromě mě nemůže pochlubit nikdo 🙂 Možná by mi mohl Hynek věnovat nějakou zvláštní cenu co? Například nějakou baterku ta by se mohla hodit až zase bude při závodech tma…

One thought on “Jasoň, Drsoň a 007

  1. pěkný reportík, aspoň máme jasno co se dělo, že sme se potkali za Splavama až tak pozdě, my pak měli strach jak dlouho může trvat ten paměťák a taky mě napadlo že ste si možná zajeli na lodičky někde po tom OB…

Leave a Reply