Loni, respektive už i předloni, jsme celou sezónu mudrovali o tom, že bychom mohli uspořádat závody českého poháru MTBO, čímž jsme ovšem ignorovali všechny rady starších (zejména tyto ). Dopadlo to tedy tak, že jednoho krásného podzimního dne mi Albert oznámil, že teda pořádat budeme a že jsem ředitelem závodů, protože Ctibor nemá až tak snadný přístup k internetu. Nedalo se jinak než lákavou nabídku přijmout.Na poradě pořadatelů někdy před vánocema jsme nastřelili nějaké ty základní body, jako kde a jak a kdo a co a jak správně nakrmit úředního šimla, s čímž nám nejvíc pomohl zkušený OB harcovník a pořadatel a vítěz většiny závodů pro veterány v ČR Přemek Škoda. Zvláště když pak opatřil výpis z katastru, abychom mohli začít žádat o povolení, zdál se svět krásný a bez mráčků. (malá vsuvka – neznám jedinou instituci v Liberci a okolí, kde by Přema někoho neznal…:-))O mapách…
Hlídal jsem potřebné termíny a odesílal úřední poštu, aby nám pak nikdo nerozbil hubu a když jsem ve Vesci na stadionku na lyžích piloval volnou techniku, říkal jsem si, jak tam bude krásné shromaždiště. Kdyz se tam ta volná technika dala ale pilovat i v březnu, a to pořád na solidním sněhovém podkladu, začal jsem být lehce nervózní, ale společně jsme se uklidňovali tím, že mapa na OB je v podstatě hotová, jen se upraví pro MTBO, klasifikace cest je za víkend hotová a ten kousek co nám chybí, no to se domapuje hned.
Sníh byl na shromaždišti ještě v dubnu, no ale už se dalo něco dělat i v lese. Ivoš začal mapovat (a aby toho neměl málo, tak se mu do toho ještě narodil potomek – Oliver) a ukázalo se, že té práce bude asi o něco víc a že to bude trvat asi o chvíli déle. To nám ovšem nevadí, jsme velmi flexibilní a zvládnem to, žeano. Na začátku května začínáme mít první nástřely mapy pro MTBO a začínáme s projížděním a klasifikací cest. Místy je to dost Saigon a závěr po několika jízdách je takový, že pokud bude pršet a bude mokro, bude to peklo. Domlouvám s Béďou tisk map na laseru a dušuju se, že do půlky května budou mapy a tratě a vůbec podklady k tisku připravený.
V půlce května mapy nebyly, ale zato jsme se dověděli, že Ctibor obě trati postavit nestíhá, takže krátkou že postaví Albert, což skutečně činí a za pár dní jdem projíždět trati. První verze – zkrátit. Druhá verze (ta zkrácená) – prodloužit. Třetí verze – asi dobrý, když nebude moc mokro, mohli by se někteří vejít do směrnýho času – no ještě to nějak upravíme od stolu… to by mohlo bejt asi vono. Klasiku staví Ctibor a jeden krok oproti předchozímu odpadá – první verze – změnit a zkrátit – děsný peklo, druhá verze – skoro dobrý, zbývá doladit detaily. Výborně, můžeme dát tisknout. Kdy že to máme ty závody? Aha, pozejtří.
O počasí…
Již několik dní sleduju předpověď počasí a nejradši bych Taťánu někam poslal. Když nemá pršet, má sněžit a padat kroupy. Místy přeháňky – kdo byl někdy v Liberci, tak ví, že “místy” a “Liberec” jedno jsou. Poslední týden intenzivně prší a les i cesty pěkně sáknou. Když jsem při posledním projíždění skončil v rašelině až po brzdy (ráfkový), propadl jsem depresi a chystal si na odpovědi na argumenty typu “Proč to pořádáte v tak hnusným blátivým lese” nebo “Terén pro MTBO nevhodný” nebo “S takovejma závodama děte do hajzlu!”. Útěcha od Přemka, který v pátek vytahuje jakýsi graf a tvrdí, že má inkriminovaný víkend pršet jen v noci a přes den má svítit slunce, mě neuklidňuje. No, uvidíme.
O úřadech…
Když pořádáte hromadnou akci, musíte to oznámit pár orgánům. S lesama je to relativně dobrý, pokud pořádáte soutěže spadající mezi orientační běhání (což MTBO spadá), bo to stačí jen oznámit a pak třeba řešit třenice. Což nebylo potřeba, ty třenice. Dál musíte mít souhlasy vlastníků. Pokud náhodou pořádáte závody na místě, kde se bude za 3 roky konat MS v klasickém lyžování, jsou vám veškeré včasné přípravy k ničemu, protože město zrovna vykupuje pozemky a dochází ke změnám vlastníků, no a jelikož změny a zápisy v katastru se neprojeví hned, jste pak místy značně překvapeni, komu že ten kousek louky u cesty vlastně patří. Následně telefonujete a běháte a tak. Další orgán (kraj) jakožto správce lesa vám pak poví, že ho nějaký převody nezajímaj a měli jste si to zařídit dřív. Naštěstí osobní kouzlo zafunguje a vše je zařízeno a oznámeno jak náleží.
O závodě…
Z pátku na sobotu prší, ale ráno přestává (podle Přemkova grafu, ovšem asi s tříhodinovým zpožděním). Stavíme stany a podmáčená louka se lehce rozbahňuje. V bahně uvízne tranzit s mistrem zvukařem. Už jste někdy tahali felicií tranzita z bahna? Jde to, ale Robert si asi bude muset nechat přezout přední kola. Začínaj přijíždět lidi, roznašeči mizej do lesa, bufet jede, zdá se, že vše běží jak má. Ne že bych na tom měl takový zásluhy, ale naštěstí máme v oddíle zkušené pořadatele, takže většinou stačí jen naznačit. Tímto jim tedy již poněkolikáté děkuji. První přijíždějící z lesa dokonce i říkají, že se jim to líbilo – no tohle! Wapka jede na plný výkon a většina vypadá spokojeně. Přema moderuje co mu síly stačí. Vyhlašujem příchozí a žáky a připravujem se na přesun do pivovaru. Tady po zlých zkušenostech z předchozích závodů, kdy došlo pivo, zajišťujeme spoustu sudů. A hele, v šenku je na vyhlášení i dost lidí, to jsme nečekali – paráda. Když Smržofka řve nadšením a vzduchem víří tácky, protože právě dekoruju mAka stříbrem v elitě, doufám, že nás sem pak ještě někdy pustěj. Organizací pověřuju Pinďu a Roberta, v bufiku natlačím tlačenku a frčím správcovat tělocvičnu.
V neděli ráno prší, ostatně jako celou noc. Prší i ráno i během startu prvních závodníků. Už nás to nepřekvapuje, jen bahýnka u stanů přibývá. Přestává kolem půl jedenáctý. Čekáme na první eliťáky, co oni na to – a prej dobrý! No sláva, ještě uklidnit stánkaře, že odpoledne se kšeft určitě pohne, až lidi dojedou a budou si chtít dát nějakou baštu. Asi 10x stavim bránu sfouknutou větrem. Prší už jen chvíli, zrovna když bahno začlo pomalu vysychat. No co, stejně je za chvíli konec. Na vyhlášení už zase svítí sluníčko, předáváme ceny, loučíme se se závodníky, balíme, nakládáme, odvážíme, vykládáme, mejeme, nakládáme, odvážíme a tak podobně.
Závěrem…
Je to za náma. Pořadatelská četo – díky, máte pochvalu před rozvinutou zástavou. No a třeba zase někdy něco uspořádáme, koneckonců závod O pohár krásné Izabel prakticky klepe na dveře… Howg. Jdu se vyspat.