Z deníčku dospívající dívky. Nebo chcete-li z deníčku kocoura Modroočka. Nebo nevim. Prostě jak asi vypadá MTBO naroubovaný na Tour de France počesku?
- Léto 2005Ten Báža je snad magor. Přijel na Bike Adventure s nějakejma plakátama na kterých si mAkčus fotil vlastní stín. Na kole. Nějaká úchylka asi. Ještě tam je napsaný Sixnumbers a nějaký datum. Je tam 2006 – no to je až za rok! Je to prostě blázen.
- Jaro 2006Hele tak on to asi myslí vážně. Má to bejt šestietapovej orienťák. Šprcky s logem Sixnumbers už má v týhle republice každej a ještě k tomu přesvědčuje k účasti všudemožně kdekoho. Dyk je to na celej tejden! To se nikomu moc chtít nebude. No ale moh bych se tam jet podivat, aspoň na chvíli, ne?
- 20.7.2006Tak jsem nás dneska s Albertem přihlásil na všech šest etap. Uděláme rodinný výlet i s babama. V zápětí mi volá Báža, esli prej by nevadilo, kdyby ženy zajišťovaly školku, ponivadž původně k tomuto účelu vybraná BoruFka pojede mixy s mAkem. Tak nevadilo. To by mě zajímalo, co se z toho Báži nakonec vyklube. Zatím mluví jen v superlativech a slibuje, jak bude všechno boží.
- Neděle, 13.8.2006Balíme a odjezd. Prej nejezděte přes Planou, jsou tam semafory a dělaj se tam kolony. Tak pojedem po dálnici až do Humpolce a odtamtud na jih! To je fikačka! DO HAJZLU!! Proč silničáři práve křižovatku u Humpolce opravujou a musí se po dálnici nejdřív 15 km tam a pak zase 15 zpátky? To bych blil… a semafory tu maj taky… no to je zase cesta. Nakonec neomylně nacházím kemp, což mě samotného velmi překvapuje. Kdy jsem to naposled spal ve stanu? Aha, před 14 dnama na Bike Adventure…
- Pondělí, 14.8.2006Hele kolem Třeboně je to fakt placka. Trochu mě překvapilo místo, kde cesta končila v rybníce akčně vzniklém po předchozím dešti. Brodíme 200 metrů po kolena a tolik komárů jsem asi ještě neviděl. Což potvrzuje i RN ViDra, který už je za brodem a odskočil si, což neměl dělat, protože poskytnul komárům další kus k zakousnutí…:-)) Na konci jsme o 4 bodíky čtvrtý, první jsou kLádin s Jirkou Kubínem o parník. No třeba to bude zejtra lepší. Dám nějaký pifka, líp se pak usíná. Kamenáč je buďto bůh nebo totální magor, jezdí to tady na kole někde z roku padesát, originál z výbavy švýcarské armády. Do ouška na dobrou noc hraje DJ Mára a pořvává Smržofka.
P.S.: RN ViDry to brodili i s přívěsným vozíkem. Wow! - Úterý, 15.8.2006Placka to tu je, ale taky občas fouká. Podle staré trempské písně si pokřikujeme: “V den D u mostu v Suchdole, no to je voda týý vole”. Teď mě napadá pokračování: … se dycky něco posere. Moc se to nerýmuje, ale zrovna v tom Suchdole jsem začal víc pozorovat zadní výplet jak cestu a tak jsme minuli jasnou odbočku. Zásek minimálně 5 minut. A ještě k tomu mám úplně volnej výplet :-(( Zajímavý je, že ačkoli byl původní plán první dvě etapy tak nějak na pohodu a pěkně se rozjed, tradičně to jsou časovky do cíle. Dotahuju výplet, některý špice jdou dotáhnout jen tak rukou. No to je peklo. Večer promítá Marek Ročejdl věci z Kejml Trofy a pořvává Smržofka.
- Středa, 16.8.2006Dnešní etapa má cíl ve Zvůli, takže balíme část věcí kterou nám tam odvezou, zbytek zůstává tady. Zjištění, že nafasovaný pytel na převáženou část věcí bude naprosto ideální záležitost na špinavý hadry, mě osvítí až druhej den večer. Báža nekecal, fakt je to tady o něco zvlněnější a víc do kopečka jak první dva dny. Začíná mě celkem solidně bolet koleno, ale snad to přejde. Zase blbej zásek! Při snaze najít optimální postup zajíždíme do lesa do naprostého hajzlu. Za chvíli jede kolem Deryl. Chvíli jedem za ním, ale poměrně rychle si uvědomujem co se děje a nacházíme sice správnou, ale naprd cestu. Pak to zase valí moc hezky. Chvíli jedem s Bárou a Míšou. Měla by tu bejt odbočka. To je tahle pěšinka po louce? Vždyť je to kreslený jako plná! Ale musí to bejt vona, je tu ta louka! No však je to vona. A teď pěkně zase na cyklostezzkuuuu…? Cože? Co to tady je? Končíme po cestě zvíci E55 někde na pasece. Jsme o údolí vedle a tahle cesta v mapě není!! Shit!Proč je to do kopce? Nějak mě to nebaví, mám krizi jak prase a nejradši bych s tim praštil. Proč je takovej dlouhej postup ze sběrky do cíle? Cože? Teplá sprcha? Svět je náhle růžovější. Hospůdka, papání, pohodička. Vašek Koubek je fakt ďábel. Sem blbej. Špatná nálada se vytrácí a pohodička je zpět. Večer pořvává Smržovka a Míša s Bárou.
- Čtvrtek, 17.8.2006Jedem děsně rychle. Rupá mi koleno, zkouším to zatejpovat izolačkou a trochu to pomáhá. Jedem celkem rychle. O to blbější je zjištění v cíli, že jsme sice najeli mraky kilometrů, ale za málo bodů. Co že to má bejt večer za šou? Promítání jak byla Smržka na Gardě a DJ Mára. Ještě že zejtra bude volno, prdel trochu bolí a nohy jsou taky unavenější než na začátku. Jinak přes den už je pěkně teplo, takže už mi tak nevadí ledová sprcha jako v pondělí, kdy sprchám pomáhal i déšť. Večer asi někdo pořvává, ale to už spim.
- Pátek, 18.8.2006Dneska se přesunujem do kempu číslo dvě – nebo vlastně asi už tři – v Horní Stropnici. Sbalit zabydlenej stan i s prckem dá celkem fušku, maně vzpomnínám na sólo výpravy, kdy je spacák a tričko sbalený v cuku. Ale nakonec se daří a přes Třeboň, kde nakupuju Fastum gel na koleno a dáváme oběd, nacházíme Horní Stropnici. Úderem šestý se startujou štafetky v režii Smržofky, hlavní pořadatel je Meloun. Panáka zelený a hup přeplavat bazén. No ze břehu ta voda takhle studená nebyla!! Trochu se topím, nějak nestíhám dejchat, ale nakonec nic moc neztrácím, dávám co nejrychlejš pivko a fotoorienťák a předávám Hynkovi do posledního úseku. Je mi malinko divně, ale za chvíli je to gut. Cundalla Ryshawa nás zase vítá u vyhlášení etapy a pak je kultura. Crossband a Tři sestry revival. Je to pecka. Totál dost dobrý. Nechápu, jak v tom rachotu to dítě může spát, zvuk se pěkně line údolím a neubírá na intenzitě ani trochu. Je to prostě doost dobrý. Po večerce se ještě někdo opodál ve stanu věnuje intenzivně sexu, jako náhrada večerníčka je to určitě zajímavý. Smržovka pořvává že si dá jedno pivo v automatu Metro. No to je peklo!
- Sobota, 19.8.2006Moc se mi nechce, ale vyrážíme do páté etapy. Hnedky po startu pěkně na hřeben, kopec jako prase, proč sem tlustej jako prase, Báža měl pravdu, je to prasárna, vrstevnice narozdíl od některých cest seděj. Chcem co nejvíc bodů, některý kontroly vychytaně vynecháváme, ať to stihnem. Nakonec vidíme, že ty co jsme ještě chtěli už jasně nestíháme a ty vynechaný jsme klidně mohli vzít, protože nám zbývá ještě čas a není v podstatě co brát. Asi jsme lehce protaktizovali. Před cílem, kdy jedem jen tak zlehka na vyjetí na nás sedá lehká depka. V cíli jsme 10 minut před limitem. Ale nakonec to není tak hrozný hele, vostatní to asi taky trochu pohnojili. Samozřejmě až na Kládina s Jirkou, to je jiná liga. Nohy mě po těch kopcích už celkem bolej, ale snad se to do zejtra zlepší. Zejtra musíme zabojovat a dostat se na třetí flek, na kterej tratíme jen 6 bodů. Večer koukáme na diáky Honzy Kopky, což je všeobecně dost blázen a když si vymyslíte nějakej šílenej extrémní závod na kole, tak ho neminete na startu. Báža neopatrně slibuje, že po promítání budem něco producírovat na kytary, ale promítání končí chvíli po půl dvanáctý, takže oželíme inscenační úspěch a radši jdem hnípat, kultura bude někdy příště. Kalí se až do rána, zřejmě v tom bude mít prsty i Smržofka.
- Neděle, 20.8.2006Ráno je lehce zataženo, nebude takovej pařák jako včera. Akorát že vítr vane a na rovince na silnici nám to dá pěkně sežrat, prevít. Cestou na první kontrolu předjíždíme bahnitou cestou mraky lidí a výsledek je znát – jsme jednoznačně nejzaprasenější. Ale co, Its Rejs. Víc mě děsí, když hodinku před limitem se ozve děsná rána – naštěstí jen prasknul drát v už tak dost jetém zadním výpletu. Na závěr si jako bonbónek necháváme kontroly na hřebenu nad Hojnou Vodou. Ten výjezd i sjezd je fakt peklíčko. Těsně před sběrkou Albert staví a vyhákává přední brzdu, asi nechce bejt pomalej. Pak dodává, že má prasklej ráfek. Valíme jak debili do cíle, sedum minut zásek, ale podle bodů druhý místo v kategorii a třetí flek celkově je náš. Hurá. Nohy mě bolej, levý koleno obzvlášť. Zkouším, jestli se všechny věci vejdou do auta tak, aby se tam pak ještě vešla nějaká posádka a po chvíli snažení to jde. Vyhlášení, jdeme tleskat, dostanem diplom a tričko a málem i pusu od Báži. Mám na krajíčku slzy dojetí. Díky, barde. Po zkušenostech z mistrovství v Boru a akcí v Radvanci a po Sixnumbers už definitivně vím, že Báža a vynikající závody k sobě prostě patřej jako silikon a Dolly Buster. Závěrečné objetí… závěrečná scéna… kamera do slunce, za ozářený horizont odchází ruku v ruce dvojice v dresech Sixnumbers 2006… a někde v dáli již buší na dveře nemluvně s nápisem na boku vyvedeným fixkou… Sixnumbers 2007.