O singltreku pod Smrkem slyšel asi každý kdo se jen trochu zajímá o kola, nebo prostě jen dění v regionu. Psalo o něm spousta webů, na bike-foru i jinde se mocně diskutuje, zmínka o něm je v ročence Jizersko-Ještedského horského spolku, v časopise Turista a kdyby ještě vycházela Sedmička Pionýrů, psalo by se tam o něm určitě taky.

A je to dobře, protože dobrým věcem se má dělat reklama. A ten singláč je prostě bezvadnej, kdo tam ještě nebyl, ten dělá chybu. Je to veselé, je to hravé, stačí zavolat do klubu. Začátek je trochu nuda, do kopce to sice jede, ale houpavý chodník spíš brání v rozletu, jakmile to ale začne být spíš po rovince a nebo z mírného kopečka, začne to být neskutečná zábava. Jen si tak držet řidítka a kroutit zatáčky. Celá trasa je naprosto nezáludná, člověk to pouští víc a víc, až začne mít pocit, že umí jezdit na kole. Což se mu pak nevyplatí, když to cestou zpět k autu pošle s Hemrichu rovnou dolů do lesa, jako já dneska, protože cesta najednou není jako mlat a kamínky mrchy kloužou.

Malá rada – podle mě se nevyplatí jezdit až do Libverdy, a už vůbec ne k Obřímu Sudu, autem, jelikož tam prvovozují typickou českou službu – zaplaťte nám hafo peněz za to, že můžete mít u nás auto. A to mi nebaví. Kdyby aspoň za ty prachy bylo to parkoviště hlídané, a člověk tam mohl v klidu v autě nechat věci. Ale takhle? To raději nechám auto v Oldřichově, nebo nahoře na Hemrichu a cestou zpátky těch 60 korun utratím za polívku U Kozy. A navíc Viničná cesta je krásná sama o sobě, tu je škoda vynechat.