Tři roky sem do biku moc neinvestoval. Letos sem krůček za krůček otevíral kohoutek a nakonec tam zafičelo tolik, že by za to v Globusu bylo tak 10 kol. Začalo to ve Švédsku kde mi rupnula páčka od přesmykače, takže jsem využil Wircákovu laskavost a přešel na grip shift. To sem si začal chrochtat, protože řazení přesmykače s mezipolohami mi neskutečně vyhovuje na silnici (Campa) a teď to mám konečně i na býku. Rozblácený Drsoň (k reportu sem se eště nedostal, to bude pak pěkný retro 🙂 ) byl poslední ranou pro brzdové destičky. A jak se nakonec ukázalo, i pro řadu dalších komponentů.

V Polsku sem obdivoval jak se Báře pěkně točí Crossmaxy, zatímco moje kola se netočili vůbec, neboť nové destičky se ne a ne rozhýbat. Jak se ukázalo, byl zadřenej pístek brzdy. Mechanik Jarda sice dělal co mohl a kolo zrepasoval, ale mě nějak došla trpělivost a jelikož zrovna byla na Crossmaxy pěkná akce na kupkolo.cz tak sem si udělal vánoce v červnu. Krom těch Crossmaxů sem ještě vyměnil brzdy, sedlovku, řazení sem nahodil shifty X.0, kola obul do bezdušáků… No netřeba to rozpitvávat. Pointa je, že poladěné kolo má 10,4 kg i s pedálama a že mě opět velmi baví jezdit na bajku. Dneska sem si tak pěkně pojezdil po Ještědu jako už dlouho ne. Což je právě ten syndrom radosti z nové hračky. Už se těším do Portugalska.