Na přelomu května a června uspořádali bikeři ze Smržofky další MTBO závody. Tentrokrát se jednalo o štafety a dlouhou trať. Pochopitelně, že jsme nemohli chybět, obzvláště, když se jelo v Jablonci, který máme v podstatě za kopcem. Centrem závodu byla po oba dny Základní škola Mšeno, která leží na břehu stejnojmené přehrady. No a jelikož Peenova rekonvalescence pokročila, byl to první letošní závod, kde se Barneyteam předvedl v plné kráse (krása je taky relativní pojem 🙂 ).

Sobotní štafety jsme již dopředu pojali jako závod přípravný, ve kterém necháme o čelní pozice usilovat jiné (spíše než o šlechetnost se jedná o realistické zhodnocení vlastních možností 🙂 ). Navíc v týdnu před závodem odvolal svou účast ve štafetě z rodinných důvodů Pinďa, takže jsme na poslední chvíli museli hledat náhradníka. Tím se stal chrastavský závodník Honza Kopal, který nás předem upozornil, že pojede rád, ale že mu nemáme vyčítat nestihneme-li večerníček. Proto jsme ho takticky umístili na první úsek, protože přece jen večerníček je večerníček, žeano. Hlavní bylo jet tak nějak na pohodu. Honza se z lesa vrátil po 95 minutách, což bylo sice poněkud později než čas nejrychlejších, ale bylo jasné, že večerníček je zachráněn. Jako úplně první předával další chrastavský legionář ve službách liberecké štafety Vašek Bradna.

Na druhém úseku jel Peen, vlastně svůj první letošní závod. Podržel standard a zajel prakticky stejný čas jako Honza. Tím pádem se do cíle dostal něco málo po jedné hodině. Nutno podotknout, že tou dobou už byl v cíli nejen Ctíba, který jel druhý úsek za Liberec A, ale i Kuba, který finišoval a dovezl štafetu k bronzu. Na to, že se mu den před tím narodila holčička, podal rozhodně excelentní výkon :-). První dvě místa obsadily brněnské štafety, když o chloupek rychlejší byla sestava Tesly Brno – RaMach, Pary a Ďure.

Jelikož po dojezdu prvních už vlastně nebylo o co závodit, rozhodli se pořadatelé vypustit nás, čekající, kterým ještě nepřijel druhý úsek. Takže jsem se v jednu postavil na hromadný start třetího úseku, společně s dalším členem BastrTeamu Borisem, který si přišel zajet příchozí. Ač prakticky za humny, pohyboval jsem se v celkem neznámém prostoru, který se mi ovšem velmi zamlouval. Závod byl postaven velmi hezky, široké jezdivé cesty se střídaly s lesními singletracky, které prověřily techniku jízdy. Ze začátku jsem se moc nekoncentroval, takže jsem cestou na třetí kontrolu vysekl chybu a chvilku kufroval. Pak už to zase šlo, hlavně jsem se dobře bavil v technických sjezdících. Druhou chybku jsem vyseknul až těsně v závěru před kontrolou 12, která byla v zahrádkářské kolonii (Nemám rád zahrádky 🙂). Korunu všemu nasadila chybějící sběrka, kterou jsem společně s jednou spoluzávodnicí hledal asi dvě minuty. Nakonec jsme se rozhodli jet do cíle, kde už o chybějící sběrce věděli. Zda byla ukradená, nebo zda už si její hlídač myslel, že je po závodě a odešel s ní do cíle, to nevím. Každpádně jsem zajel takový průměrný čas (13tý) a povytáhl naší štafetu o pár míst nahoru na 25 místo.

Nedělní dlouhá trať nakonec nebyla tak dlouhá, jak se čekalo, což bylo způsobeno i tím, že organizátory trochu převezlo počasí. Po oba dny bylo nádherně, takže se jezdilo hodně rychle. Ale kdyby pršelo, bylo by to asi o něčem jiném :). Myslím, ale že to nikomu moc nevadilo. Startovalo se u biatlonové střelnice na Břízkách, takže to na start bylo docela do kopce. Bohužel jsem si podržel tradici ze soboty a na třetí kontrolu jsem vyrobil znovu asi 5ti minutovou chybu. Pak už jsem si dával zase pozor. Jenže nedělní závody mám letos nějaký zakletý. Před šestou kontrolou jsem defektil přední kolo, takže jsem chvilku marně čekal na neutrální mechanický vůz Mavic a pak se jal opravovat svépomocí. Nejsem moc manuálně zručný, zato jsem docela vztekloun, když mi něco nejde, takže 6 minut, které mi výměna duše a následné huštění zabraly, lze považovat za dobrý výkon. V následném sjezdu jsem zjistil, že jsem sice nezapoměl zapojit přední brzdu, ale že k dotažení rychloupínáku by se pár výhrad našlo. Zastavil jsem, dotáhl, zkontroloval, čímž jsem ztratil další asi tak minutu a půl.

Pak už to bylo zase dobrý, zejména sjezd od deváte kontroly byl opravdu super zážitkem. Trošku už jsem se ale krotil, protože mi bylo jasné, že další defekt neopravím a disklých závodů už bylo letos dost. Nakonec z toho bylo v cíli 11. místo, a s ohledem na okolnosti celkem spokojenost. Také Peen byl se svým 17. místem docela spokojený, protože přes všechny jarní trable to je vlastně jeho zatím nejlepší výsledek. Další MTBO závody se konají za dva týdny v Blansku a pokud nenastanou nepředvídané okolnosti, budeme určitě na startu. Nechci to zakřiknout, ale rád bych konečne do té první desítky…