Konečně mám chvíli volno, abych vás trochu oblažil svými výlevy…;-)Takže Kokořínský survival… no asi jsem již v popisu minulého ročníku naznačil, o co v tomto závodě jde. Teda hlavně o to přežít. Letos bylo několik změn. Ta první byla tak trochu tradiční, centrum závodu se opět stěhovalo, tentokrát do Doks, respektive do chatičkové oblasti Poslův mlýn, kousek od Doks směr jih. Druhá změna byla personální, jak zde již bylo zmíněno, tak si Albert raději zalezl pod peřinu s nějakým bacilem, než aby jel obhajovat bronzovou placku. Místo něj ale do týmu přibyl spolužák, spolujezdec, spolulezec, spoluchodič, spolupařmen, spolupracovník a vlastně taky svědek (některé funkce jsou ovšem již staršího data…;-) Balud, čímž bylo o spolunocležníka postaráno, a taky jsem si nemusel to pivo v pátek večer dávat sám.

A aby nebylo těch změn málo, oproti loňsku se změnil trošku i průběh závodu, místo loňské kombinace běžeckého orienťáku a krosu na nás letos čekaly dva běhací orienťáky, což mě osobně příliš nenadchlo, bo běhání zase až tak moc rád nemám.

Start byl otevřen opět už od sedmé hodiny ráno, takže plán byl přijet už v pátek, zajít na nějaké to předstartovní pivko a ráno se nemuset nikam honit, což se i podařilo realizovat. Pivnice v nedaleké obci Obora se ukázala být značně kultovní a o osobité figury jak vystřižené z románu nebyla nouze.

Tak tedy v sobotu ráno celá akce začala. Nafasovali jsme mapy, zakreslili kontroly a mohlo se vyrazit. Uspořádání bylo asi takové, že na sever od centra byly tři cyklokontroly plus vodoorienťák na Mácháči plus běžecký na mapě Malý Borný, kolem centra smerem jih až k Bezdězu koloorienťák na mapě Králův stolec, a pak za Oborou cykloorienťáky na mapách Pateřinka, Suť I a Suť II. Do toho ještě byla lezecká vložka zahrnující žebřík, přelanění, slaňování s houpačkou a prusíkování v oblasti Starosvětské věže a druhý běžecký orienťák na mapě Kukaččí skála, kterou si mohli někteří z nás ošahat už na letošním Jasoňovi a Drsoňovi. Jak vidno, bylo toho celkem dost. Časový limit byl dojet zpět do prostoru startu do osmé večer.

Něco před osmou ráno tedy vyrážím na sever, dát si orienťáček na Malém Borném. Cestou chci sebrat kontroly na Borném a na Havířské věži. Jenže ouha, Havířská věž je kontrolyprostá (někdo ji prostě ukrad) a na Borném hledám kontrolu alespoň půl hodiny, než ji po několika výbězích nacházím dovedně schovanou pod převískem. No to to ale pěkně začíná. Dojíždím na pláž a beru si od Karla mapu a popis na běhání. Celkem se mi myslím i daří, chytám se a na drobná zaváhání to jde. Snažím se i běhat, no ale nijak to nepřeháním, přece jen času je přede mnou ještě hafo. Mapa místy nesedí, a tak je lepší spolehnout se na tvar terénu než na oplocenky, posedy a hustníky – z oplocenky a z posedu zbývá pár kůlů a z hustníku je bůhvíco. No ale nakonec mám vše. Šup na lodičku a v pohodě si dopádlovat pro tři kontroly – to můžu, to se mi líbí, a hlavně se při tom nemusí běhat. Když odjíždím, ptám se na tu kontrolu na Havířské věži. Prej je nahoře, tvrdí Karel, což zapříčiňuje to, že se zase pár desítek minut snažím najít ukradenou kontrolu. Prostě tam neni, no.

Takže přes tři kontroly na Pateřince jedu na start lezecké vložky a druhého běžeckého. Lezení absolvuji celkem rychle a chystám se na běh. Ale co to, najednou jakoby začínalo krápat. Dokresluji tedy zbytek kontrol do mapy a vyrážím. Na první kontrole už naprosto regulérně leje. Jdu na druhou, přece musí přestat. Druhá je popsána jako “Židova věž”. Dobíhám pod ni a koukám na kontrolu 4 metry nade mnou přivázanou na slaňáku. Vede k ní pěkná plotna, kterou se teď valí menší potok a nade mnou rachotí hrom. Podnikám pokus o nástup do stěnky, ale ujíždějí mi boty. Proklínám stavitele, a celou akci opakuji, podruhé i potřetí. I když těch kleteb bylo asi o něco víc než pokusů o výstup. Pršet nepřestává a tak se skřípotem zubů jdu dál i bez proštípnuté průkazky. Dál to jde, jen fakt nejsem schopen najít kontrolu číslo 7 za balvanem, fakt mi to není jasné. Vynechávám tedy i tu. Dál to jde v klidu, ale poměr mezi během a chůzí se stále více kloní k chůzi. Když se vracím na start, přestává pršet a začíná se dělat i celkem hezky. Mezitím co se připravuju k odpíchnutí, tak na start se chystá kolega Jardis, takže mu přeju hodně úspěchů a jedu vstříc černobílým mapám Suť I.a II. z roku 1990. Kolo mám rozhodně raději a myslím, že mi to i celkem jde, až na jedno bloudění způsobené špatným odhadem vzdálenosti – jet chvíli po sobě na mapách jednou 1:10 000 a podruhé 1:15 000 je celkem znát.

Na některých kontrolách vzpomínám s láskou na jedno pravidlo MTBO – čip připevněný ke kolu a v souvislosti s tím dostupnost kontrol – specialitky typu “Jeskyňka ve stěně” – to je fakt něco. No ale je to koneckonců survajvl, což při šplhání v botách s kuframa opravdu je. No ale pomalu se tedy dostávám na poslední mapu Králův stolec, která je kolkolem startu a cíle. Stíhám sebrat 5 z deseti kontrol a už pádím do cíle, kde jsem kolem třičtvrtě na osm. Celkový čas – 12 hodin a asi 9 minut.

V cíli si pěkně užíváme – teplá voda je něco! Zvláště když zjišťuji, že mám mokrý písek opravdu všude a pár dní budu muset dávat pozor, na kterou část zadku si sedám. Na mysli mi vyvstává hláška pana Marcelluse Wallace o prdeli a středověku. Takže chodím malinko jako starý mořský vlk… a to je panečku náhoda, jestlipak má nějakou souvislost mořský vlk a vlk zakousnutý kamsi do zadnice? No ale každopádně se cítím opět jako člověk.

Po nějakém čase nastává vyhlášení výsledků. Balud skončil devátý, má maličkost skončila (tramtadadá – to byla famfára) třetí. Vyhrál /stejně jako loni/ Honza Štykar. Známý Čuník a pořadatel Jasoně a Drsoně Hunek Urban přijel půl hodinku po limitu a díky tomu ho žiry zařadila na bramborovej plac, i když měl posbírány všechny kontroly. Komplet výsledky by se měly objevit na webu Rače, rac.crolink.cz.