Na závěr sezóny jsem si řekl, že si zkusim taky nějaký ten závodík bez mapníku na řidítkách. Tu u nás na drsném severu mi padl do oka maratonek Bike babí léto, který jsem jel předloni a jelikož start mám ňákých 20 km od baráku, nebylo vo čem dál přemejšlet. Je to spíše menší akcička, žádné tisícehlavé pelotony a kamery TV N@va nehrozí, prostě pohoda. Profil trati poměrně výživný, zvláště poslední dokopec na Ještědský hřbet po necelých 80ti km ne úplně rovinaté trati dá zabrat a okolní lesy milosrdně utlumí nadávky pořadatelům…;-)Začátek dne proběhl normál, prezentace taky, menší rozjetí po asfaltě směr Nová Ves jakbysmet a už se řadí strakatý peloton na náměstí v Chrastavě. Vidím tu pár známých lidí, je tu i Borek s Mery a holkama, pochopitelně jede akorát Borek, Mery s kočárkem jen fandí, tak se zdravíme a těšíme se na start. Start je nejdříve tupý slavnostní na náměstí, pak se jede za autem a na mostě za nádražím už je start ostrý neslavnostní. Musím přiznat, že jsem ho ani nezaregistroval, ale snad to neva. Spíš se soustředím na to, abych udržel tempo se skupinou okolo a neztrácel se někde na chvostu. V tomto duchu začínáme stoupat na Buk republiky. To je nějakých 5-6km pořád do kopce, a lesníci si občas cestu vylepšili malými oblázky, které jsou sice lepší než písek, ale že by to byla nějaká výhra, to se říct nedá. Peloton se pěkně trhá a v jedné ze skupinek je i má maličkost.

Po velikém stoupání je tu ostré klesání, takže se skupinka malinko roztahuje a dojíždíme ty, co to tolik z kopce nepouštěj. Dole u Nisy už jsme zase skupinka asi 15ti lidí. To ovšem není optimální pro následující postup, kterou je prémie na Ovčí horu. Kdo neví o co jde, je to asi 200 metrů dlouhý výjezd, Albert tam onehdá naměřil necelých 30% stoupání, takže pěkný. Takže se stalo očekávané, po výjezdu do třetiny došlo ke špuntu a mě a dalšímu borci, co jel za mnou zkřížilo plán vyjet nahoru pár lidí, co se rozhodli najednou tlačit a včas neuhnuli – a jelikož jsem to vyjížděl tak nějak na hraně, holt jsem to neustál a musel zbytek dotlačit taky. Aspoň jsem si užil pevné půdy pod nohama…;-)

Takže jedem dál, sjíždí se do Chrastavy a pak do Bedřichováku, kterej projíždíme skrznaskrz zleva zprava tam a zpět. Terén je různý, od lesáckých dálnic po tajné cestičky houbařů (kterých je v lese mimochodem jako naseto). Co se mi moc nelíbí jsou přejezdy luk, kde mě začínají pěkně bolet záda, jak to tam drncá nahoru a dólu a se závistí pozoruju borce, co jede se mnou a má fulla. Že bych stárnul nebo co? No, každopádně poměrně v poklidu dojíždíme ke stoupání na Kameniště. Jede se poměrně otevřenou krajinou a sluníčko, které ráno příjemně hřálo, mě teď poměrně dost vadí, začíná se mi dělat dost divně a brutálně tuhnou nohy. Nu což, házím kašpárka a zkouším to nějak rozjet, třeba to po dalším sjezdu bude lepší. Kameniště vyjíždím s intenzivním pocitem, že bejt to o 10 metrů dál do kopce, pobliju se a umřu.

Tak to že krize není jen přechodná potvrzuje výjezd na Výhledy. Známá písnička, kašpárek a pocit že každou chvíli hodim šavli. Naštěstí je teď kousek po rovné šotolině, aspoň mě nebolí tolik ty pitomý záda. Škoda že jen kousek, za chvíli je to zase po louce a všechny výmoly stružky co jich tu je. No ale teď nás čeká v podstatě rovnější úsek, tam si snad nějak vodpočinu a nakonec závěrečný výjezd z druhé strany k Buku republiky – to bude mazec. A byl. Co budu dlouze povídat, v první části kopce jsem musel 2x zastavit a vydýchat, bo se žaludečníma šťávama v krku se jede dost blbě..;-) naštěstí zbytek výjezdu je po solidní cestě, kde se dá jet pravidelný tempo, je to sice do kopce, ale taková hrůza to zase není, takže jsem pár borců ještě předjel. No a už jen rychle dolů, proletět Chrastavou, když už si myslíte, že jste v cíli, čeká vás pár zatáček ve vysoké trávě jako bonus a konečně cíl. No, jsem pěkně prošitej, ale užil jsem si…

No, takže co říci závěrem. Trasa pěkná, výkon špatný. Polívka v cíli (teda aspoň myslim, že to byla polívka….;-)) taky celkem gut. Bohužel jsem nezabodoval ani v tombole..;-(. Jediné, co potěšilo, byl Borkův úspěch, celkově byl sedmý, ve své kategorii pak druhý, takže gratulace. Já holt budu muset ještě chvilku trénovat.