První bajky sezony 2008 jsou za námi

Tak konec filozofování, máme tady sezonu a s ní témata méně abstraktní, zato však více legrační. Pokud vás spolehlivě rozesměje cizí neštěstí, tak jste na správné adrese.

Do Plzně na závody se vžydcky těším. Plzeňácí sou totiž jednak skuteční profíci, takže mapa je většinou parádní, tratě pestré a nápadité a ještě k tomu je s nima sranda. Asi nejsem sám, dvoje pětidenní jim udělali i slušné mezinárodní renomé, a tak bylo na startu vidět i poláky, maďary a rakušáky. Slováky samozřejmě taky, ale ty mají letos český pohár skoro jako domácí soutěž po tom co jim doma provedli ochranáři.

V sobotu byla na pořadu trochu netradičně klasická trať neboli long. V Plzni mám štestí na extrémní starty. Už jsem šel do lesa úplně poslední. Ne v kategorii, ale úplně, když jsem stál v koridoru, už kolem mě probíhalo intenzivní bourání a balení. V sobotu jsem šel tedy pro změnu první, ale jen v kategorii. Tak jsem si říkal, že bych měl i první dojet do cíle. První dvě kontroly to vypadalo, že to i půjde. Za třetí kontrolou mi rupnul řetěz. Byl novej. V pondělí montovanej. Bohužel mi Cykloexperti poslali Sram 971 bez rychlospojky, kdo ví z čeho byl sundanej. Místo zaváděcího nýtku jako u Shimana tam byl prostě roznýtovaný článek. Asi sem to snýtoval blbě.

No tak sem cestou na tu trojku nasadil rychlospojku z nějakýho starýho řetězu. Asi to nebyla devítková nebo možná byl ten řetěz moc starej, každopádně o kilometr dál bez rozloučení odešla. Měl jsem sice ještě jednu, ale rozhodl jsem se to raději nýtovat. Stejně už bylo tak nějak po závodě. Tak aspoň se to nýtování naučím. První pokus nedopadl nejlépe, protože když jsem pak uvolňoval nýtek aby se článek rozhýbal, povolil jsem ho moc a řetěz napůl rozpojil. Najednou to cvaklo, šaltr trochu zabral a článek zmizel. A teď ho hledejte. Rozhodl jsem se jet dál, s tím že to buď vydrží, nebo ne.

Když už jsem si začínal myslet že jo, a tak nějak se vrátil do závodu, tak nebo ne. Takže jsem si našel pěkný travnatý palouček a na sluníčku začal řetěz opět nýtovat. Dal jsem si fakt záležet aby to vydrželo. Tak vydrželo to. Ale čekal jsem že to vydrží víc jak těch 500m. Tak jsem teda vzal tu druhou rychlospojku a vyrazil dál. Asi po kilometru další průser. Ne řetěz už se choval korektně, ale přijel jsem na takovou paseku plnou stromů a větví. Problém byl, že na místě té paseky měla být křižovatka. Byla to celkam dobrá survivalová vložka – chodil jsem po kládách jako po kladině, s kolem na rameni. Dokonce se mi podařilo seskočit asi o metr níž aniž bych z té dolní klády spadnul. No vidět to starej Humberto, tak mě z fleku vezme jako akrobata.

Pak už jsem dojel do cíle celkem bez komplikací, v cíli jsem kde komu na potkání vyprávěl co sem to za nýtovače. Pak jsem si dal pivo a šel mechošit. Naštestí jsem měl v kufru eště jedno HG od Shimana, ještě zavařený v igelitu, takže i se záváděcím nýtkem. Ten mi samozřejmě vypadl do trávy, a hledal jsem ho asi 5 minut. Pak jsem se ještě hrozně vyvztekal když jsem měnil lanko u přesmykače. Páčky X.0 vymejšlel u Sramu nějaký opravdový odborník. Zkrátka byl jsem poměrně rozezlen. Ale dal jsem si večeři, pár piv a bylo zase dobře. Večírek se teda moc nepovedl, protože kapela furt hrála nějakej takovej džezík. Jako hrát uměli, slečna zpěvačka fakt dobrá (hlasově samozřejmě, hodnotíme umění…) no ale pařit se na to nikomu nějak nechtělo. Až teda když už čas opravdu hodně pokročil, jenže to já už jsem šel dávno chrnět.

V neděli ráno jsme se přesunuli do Letkova, kde byla na pořadu krátká trať. Byl jsem asi jeden z mála kdo nejel na té mapě vloni poslední etapu pětidenních protože tou dobou už jsem byl někde na Bonn Matraier hutte 🙂 Všichni mi vykládali něco o kořenech po kterých se skoro nedá jet. No tak nekecali. Drncalo to slušně. Nový řetěz držel, přesmykač smýkal, idilka. Na čtvrtý kontrole byla trochu blbě čitelná mapa – vypadlo to že cesta končí v hustníku, zatímco ona normálně končila na plné na kterou já jsem raději běžel bokem přes paseku. Protože jsem si nechtěl vyhodit kotník co mě bolí už od Jarních Skal, tak sem tam dostal skoro minutu. Jinak to bylo pěkný, takový letecký. Ke konci mi začala pro změnu strašidelně rachtat zadní nába na volnoběh, už jí má v péči mekánik Jarda. Snad jí do pátku resuscituje…

No celkově to byl velmi povedený otevírák sezony 2008 a už se těším na free order v kopcích mezi Mníškem a Řevnicema.

Leave a Reply