Vyrazit na orientační závod Bloudil byl Albertův nápad. Jak už to tak na civilce bývá, zrovna asi neměl do čeho píchnout a tak při surfování na internetu narazil na Prévovy stránky (www.preva.wz.cz) a na nich na zmínku o onom inkriminovaném Bloudilovi. Inu, do Jablonce to nemáme daleko a tak jsme se plni očekávání bohatých a nevšedních zážitků přihlásili. Vzhledem k tomu, že občas zavítáme na závody MTBO jsme byli zařazeni do kategorie Furtjezdičů, což nás pochopitelně těšilo a důvěru v nás kladenou jsme nechtěli zklamat.

Sobotní ráno proběhlo bez nějakých větších excesů, jen jsem vzhledem k rodinným povinnostem ještě byl na nákupu, což mělo za následek příjezd na místo startu zhruba minutu a patnáct sekund před koncem limitu pro prezentaci. Naštěstí se ukázalo, že jsme si mohli dát ještě nekde po cestě zmrzku, neb pořadatelé jsou pohodoví a kamarádští a přece by nás nevyhodili, že ano. Cestou jsme potkali staré známé Čuníky (vítězové letošní krásné Izabell), respektive jenom jednoho Čuníka Hynka, kterýžto pojal do týmu náhradníka. Ostatní závodníci byli taky v pohodě a po pár závodech tohoto typu máte pocit, že jste už každého přeci jenom někde alespoň koutkem očička zahlédli, takže panovala poklidná domácí atmosféra.

Pár minut před desátou jsme byli již převlečeni a nastoupeni u startu. Dostali jsme mapy, kde bylo zakresleno celkem 33 kontrol v celkem solidním rozstřelu kolem Jablonce, jen tak pro přiblížení okraje zhruba tvořila města Železný Brod, Smržovka, Tanvald, Liberec, Český Dub a Hodkovice nad Mohelkou. Tak nějak jsme odhaldovali, kudy se dát, abychom se moc nezničili a zároveň abychom si taky trochu zazávodili. No, jakýs takýs plán byl určen, ale raději jsme čekali na desátou, kdy všichni vyfasovali popis kontrol spolu s jejich bodovým ohodnocením. Když to nastalo, zakreslili jsme vše do mapy a upřesnili cestu. Pojedem trasu Císařský kámen, Mojžíšův pramen, Rochlice, Doubí, Javorník, Rašovka, Pláně, Světlá, Starý dub, Vlčetín, Vrchovina, Hodkovice, Radoňovice, Kvočny (tam byla živá kontrola), pak Rychnov a zpět do Jablonce. Na pětihodinový limit se nám to zdálo celkem adekvátní. Takže na nic nečekáme a vyrážíme. Systém “kontroly projetí kontrol” je vymyšlen celkem dobře, na každé je vymyšlen nějaký úkol, např. opsat datum z pomníku, spočítat holuby na střeše a podobně. Až do Liberce je vše ok, zde se definitivně rozhodujeme, že si dojedeme pro nejvýše ohodnocenou kontrolu (100 bodů), která je kousek ne Světlou pod Ještědem a že přitom seberem i ty na Javorníku a na Rašovce. No, kdo jel někdy na Javorník a odtud na Pláně, ví, že to není žádná procházka růžovým sadem. Ale zase ten sjezd z hřebenu dolů je fajn, takže to zas taková hrůza není. Cca po třech hodinách jízdy jsme se tedy dovlekli na druhou stranu Ještědu ke Starému dubu.

Mezi Starým dubem a Hodkovicemi bylo ještě pár kontrol, které bylo třeba najít. Zvláště jedna, v obci Vrchovina (ten název sakramentsky sedí), byla dost do kopce, a s láskou jsem vzpomínal na výjezd na Javorník. Asi jsme tam holt nejeli z té správné strany. Pak bohužel přišla chyba, a jak se později ukázalo, blbá a zásadní. Minuli jsme totiž odbočku žluté značky a až pod kopcem přišli na to, že tudy jako ne. Vracet se nám nechtělo, čas začínal pomalu tlačit a tak jsme tam těch dvacet bodů nechali. Šup pro čtyřicítku do Petrašovic a pak rychle na Kvočny, na živou kontrolu. Tady jsme se potkali s dalšími dvojicemi, takže nastalo menší zdržení, takže nám pár minutek v cíli odečetli k dobru. Nakonec jsme střelbu, hod na cíl i písmenkohledačku se slaněním zvládli a pádili k cíli.

No, ono pádili zas není to úplně nejsprávnější slovo, ten kopec co je z Kvočen nahoru není zrovna nejmírnější, ale fakt jsme se znažili, vždyť nám chybělo ještě pobrat dvě kontroly a pak nějakých 15 km do Jablonce a zbývalo jen 20 minut času. Dělali jsme co jsme mohli, ale i přes záver, za který by se nemusel stydět ani Armstrong jsme dorazili s 15ti minutovým zpožděním. Každá započatá minuta po limitu znamenala mínus 5 bodů, takže po odečtení 5 minut k dobru z živé kontroly jsme měli -55 bodů. No, hlavně že jsme se ve zdraví vrátili. V cíli bylo pivečko (dobrý) a buřtík (dost dobrý). Po chvíli cílové debaty s ostaními účastníky i s pořadateli jsme se rozhodli dojet se domů trochu zušlechtit, neboť vyhlášení výsledků bylo naplánováno mezi šestou a sedmou v pivnici Ex-klub, což jsme v pohodě do Liberce a zpět stíhali.

Do hospody jsme v pohodě dorazili, po chvíli hledání našli i salonek a pak jsme již jen seděli a lili do sebe čaj z ohromných hrnků a čekali na vyhlašovatele. Když se salonek naplnil k prasknutí, vyhlašovatelé se dostavili a slavnostní akt započal (lehce před osmou). Celkově jsme byli druzí, jen o šest bodů za vítězi (to byla ta jedna nesebraná kontrola), takže pocity byly smíšené, něco mezi radostí z toho, že i s chřipkou se dá celkem dobře závodit a zklamáním, že když už to bylo tak těsně, tak jsme taky mohli kurňa vyhrát (třetí v pořadí měli ztrátu skoro 200 bodů). Nakonec zavládla ovšem celková spokojenost. Jelikož jsem musel ještě na rodinnou oslavu, tak jsme se po chvíli rozloučili a nechali se unášet Beruškou směrem k Liberci, takže jak dopadl kulturní program se musíte ptát jiných. Po vzoru klasika bych k celé akci řekl:”Za rok – na Ydykseb!”