Jizerská 50 se letos poprvé jela dokonce 3x v sezóně. Jednou v zimě na běžkách a pak dvakrát na biku. Začátkem léta jsme se v letos standardním složení Já a Peen zůčastnili té první bikové. Trasy byly vypsány dvě, 50 a 100 km. Vzhledem k profilu trati jsem úspěšně navrhl účast na delší z nich. Teda ona ta trať byla stejná, ale delší trasa byl stejný okruh 2x.

Zmatky tentokrát začaly už při prezentaci, když přítomné slečny organizátorky jaxi nemohly najít Peenovo číslo. Vzájemně si ho přehazovaly jako horký brambor a posílaly ho tam a hned zas zpátky. Nakonec vše dobře dopadlo a my jsme vyrazili na chalupu, kde jsme hodlali spánkem nabrat sílu na závod. Ješte se musím zmínit o tom, že jsem měl opravdu hezké číslo 1234. To mi zároveň dávalo jistotu, že i v tomto závodě splním předsevzetí, které jsem si dal při prvním ročníku Malevilu, a to dojet lépe než mé startovní číslo.

Druhý den ráno jsme s pohledem k obloze, které se tvářila zamračeně, a s odhodláním ve tvářích 🙂 vyrazili na start. Ten byl v Bedřichově u úpravny vody. Podle našich výsledků v předchozích maratonech, které jsme skromně uvedli na přihlášku, nás pořadatelé zařadili do druhé vlny. Po nezbytných zmatcích na startu celý náš balík vyrazil. S vědomím že do cíle daleko a že není kam spěchat jsme se nijak nenechávali znervóznit tím, že nás neustále někdo předjížděl. Hlavně proto, že to většinou byli jenom “padesátníci”. Trať stoupala pod sedlo Maliníku a odtud po zelené značce pokračovala směrem na Černou Nisu.

Přehradu jsme objeli po levém břehu a přes Závory jsme se řítili na Hřebínek. Za Hřebínkem přišlo první stoupání na Krásnou Máří a my jsme konečně začali předjíždět. V celkem slušném tempu jsme minuli první občerstvovačku kde jsem si já hlupák toho moc nevzal (měl jsem si vzít na potom aspoň carbošneka) a pokračovali stále velmi rychle na Čihadla. Tady se okruhy na chvilku prolínaly a my jsme v protisměru potkávali vedoucí závodníky padesátky. Souběh tratí ale nebyl moc dlouhý. Dojelo se na Knajpu a začal sjezd na Smědavu, jeden z mála useků trati, který nevedl po asfaltu nebo panelech. Ten sjezd je pěkně hustej i když ho jedu sám, natož když musím ještě někoho predjíždět a nebo se nechat předjíždět. Byly tak i nějaké pády, nám se to naštěstí oběma vyhnulo, akorát mě se zauzlovat řetěz.

Od Smědavy začalo stoupání na promenádní cestu, pak pěknej kus po ní na druhou občerstvovačku. V kopci jsme opět předjížděli, ale už né tolik. Druhá občerstvovačka přišla vhod. Jenom jsem z neznalosti snědl karbošneka hned a teprve po závodě se dozvěděl že jsem si ho měl spíš nechat až na závěr. No příště budu chytřejší. Cesta pokračovala přes hřeben a pak dál po Kasárenské silnici. Tady jsme se chytli nějakého maníka na trekovém kole a ten nás do kopce pěkně protáhl. Koneckonců v háku tu jezdil kde kdo, cesta to na mnoha místech umožňovala.

Pak jsme se zase dostali na souběh, tentokrát v druhém směru. Na Čihadlech jsme odbočili doleva a začalo poslední stoupání prvního okruhu. Pak už jen dlouhý sjezd přes Kristiánov až do Bedřichova. Překvapilo mě velmi, že i když jsem jel skoro 60, tak mě pár lidí předjelo, no, asi maj lepší brzdy. Na staďáku v Bedřichově byla další občerstvovačka a pak hned nájezd do druhého kola. V něm už jsme tolik nepředjížděli, protože lidí docela ubylo, no ale jinak se jelo celkem dobře. Občerstvovačky byly ve druhém kole už dost vyžrané, ale pití naštěstí měli stále dost. Někde za Smědavou jsem začal dost ztrácet, prostě zase přišla krize. Takže mě Peen chvíli táhnul v háku. Kopec za občerstvovačkou na Promenádní mě ale úplně utavil, takže mi Peen zmizel někde v dáli a já jel sám. Vlastně sám né, jela se mnou kamarádka krize. Naštestí už to do cíle nebylo daleko. Přesto tam bylo ještě pár stoupání, ve kterých jsem hledal poslední zbytky sil. Trápil jsem se docela hodně, protože mě furt někdo předjížděl, ale nakonec jsem se dostal na vrchol vytouženého dlouhého sjezdu. V něm jsem se konečně sebral, takže cestou do ke stadionu už jsem jel relativně v klidu. Málem bych zapoměl na to, že se na chvíli rozpršelo, ale netrvalo to déle než 20 minut.

Nakonec jsem se dokodrcal do cíle a byl docela rád, že už to mám za sebou. Když jsem pak studoval údaje z computeru, došlo mi, proč jsem se tak utavil. Já tu 98km dlouhou trať ujel za 4:13:a něco, což je průměr dost přes dvacet. Když to srovnám s Malevilem, kde jsem za stejný čas objel trať poloviční, tak je celkem jasné, proč sem se utavil. Bylo to prostě moc rychlé. Jen tak pro zajímavost, čas vítěze byly dokonce 2:51:00, tomu teda říkám švih. No ale hlavně že sme se svezli. Jo a taky mě v tomhle maratonu Peen poprvé porazil, aspoň mám motivaci na příště.