Tak zase na MS

Tak zase na MS. Tentokrát to Maďarska. Tam jezdím docela rád. Nejvíc se mi líbí, že se tam může jezdit i po lese (no ono to stejně nejde) a taky po loukách. Závody jsou hnedle o moc férovější. A taky pořadatelé patří k těm zkušenějším, pečlivějším a lepším. Tak by to mohlo být dobré.

Musím říct, že jsem letos hodně zvědavý co se povede zajet… 6 kluků v týmu a každý z nich byl letos ve svěťáku alespoň jednou do 6 místa. Tři dokonce na bedně. Tak to by mohlo vyjít něco pěkného i na MS. Navíc Dánové jsou tam letos v hodně slabé sestavě. Finové bohužel ne, ti budou docela lítat – jsou zvyklý na to ježdění azimutem.  No, v úterý se uvidí…

Inline brusle nebo kolečkové lyže?

Lance byl tak hodný, že mi půjčil kolečkové lyže. To mi umožnilo udělat si srovnání co je pro přípravu na zimní sezonu lepší. Inlajny nebo kolce? Věc se má tak, že inlajny mám doma už dlouho, zatímco kolce bych si musel případně koupit.  A za ty 4-5 tisíc, co by tak stály nové i s vázáním, se dá koupit i řada jiných věcí. Takže jsem si to chtěl zkusit a zkusil.

Silná stránka kolců je stabilita a to jak směrová tak předozadní. Brusle zdaleka tak nedrší stopu, je cítit takové vlnění. Je to logické – nůž s kolečky má 40 cm max, kolce sou 2x tak dlouhé.  Paradoxně taky kolce rychleji jely, čekal jsem že to bude spíš obráceně, ale to taky může být stavem ložisek na bruslích 🙂  Na bruslích jsem si ovšem byl daleko jistější v zatáčkách při sjezdu. Důvody jsou dva, oba souvisí s bezpečností. Na bruslích dokážu udělat daleko zataženější zatáčku – není to sice power slide, ale hodně to zbrzdí. No a když je nouze největší, dá se v bruslích prostě vyběhnout do trávy a  i v hodně velké rychlosti to ustát. Na kolcích jsem si tohle nouzové zastavení zkusil na rovince, a prostě to nejde. Jakmile přední kolečko ztratí nájezdem do trávy rychlost, setrvačnost a volná pata udělají své – letěl jsem na čumák.

Takže závěr je asi takový, že kdybych měl možnost koupit nějaké jeté kolce za dvojku, tak bych do toho asi šel, ale nové jsou rozhodně zbytečný luxus, když uvážím že je potřebuju na max. 2 měsíce. Tedy na období kdy cyklistická sezona už skončila, ale sníh ještě není. Takže říjen, listopad. Samozřejmě i v těchto měsících se dá jezdit na kole, ale je to podobné jako lyžování v dubnu. Jde to, ale člověk už se spíš chce připravit na tu nadcházející sezonu aby si to pak víc užil. Takže soupažím zdar.

Den druhý

První finále, první tři medaile a dvě další umístění do první šestky. Celkem slušný začátek 🙂 Městský sprint v Chavesu skončil pro český tým jako celek úspěšně. Někdo si myslel výš, někdo je spokojený, tak to holt chodí. Každopádně pořadatelé zatím odvádějí skvělou práci. Mapa dneska bez výhrad, pouze jedna kontrola prý byla maličko posunutá, ale závod to nijak výrazně neovlivnilo.

Co bylo trochu nepříjemné byl dvouhodinový pobyt na ploše fotbalového stadionu. Ten lemovala prašná dráha, na které se rozjíždělo. Takže oblaky prachu, nebylo vidět na na konec cílové rovinky. Měl sem sebou kolo coby náhradní a jak viselo vedle dráhy, je celké zaprášené. jak asi vypadjí plíce těch co tam půl hodiny točili? Teď sedíme na slavnostním zahájení, pak nás čeká první medailový ceremoniál. Zítra je lesní model jak tomu říkají pořadatelé, takže se poprvé podíváme taky do místních lesů.

Centrem celého MS je výstavní komplex který má asi 2000 metrů čtverečních, včetně třeba obrovského sálu ve kterém právě sedíme. Co dělá taková stavba v městečku s 2000 obyvateli uprostřed Portugalských hor. Možné nějaké tradiční výstavní místo.

Portugalský deník – den první

Cesta do Montalegre proběhla docela bez komplikací, pokud člověk nepočítá drobné zdržení letu, nějaké ty turbulence, frontu v autopůjčovně, zácpu v Madridu a nefunkční platební kartu. Prostě nic zajímavého. Takže den nultý vynechme.

Dneska ráno jsme byli na turistické, pořadateli povolené, prohlídce města Chaves, ve kterém se zítra pojede finále sprintu. Bude to docela drsné, historické centrum je dlážděné, jsou tam docela prudké kopce, nějaké ty schody, řada úzkých průchodů a uliček. Mapově to bude hodně těžké, protože díky povrchu se bude jezdit opravdu rychle, ale drncavě, takže za jízdy bude mapování hodně obtížné.

Dnešní sprintový model taky naznačil, že řada detailů je na 7500 už opravdu titěrných, tak uvidíme o kolik složitější je centrum Chavesu oproti centru Montalegre. Jinak je to taková jižanská klasika – prašné cesty, vedro, uschlá tráva, nic moc sjízdnost. Klasifikace na tréninkové mapě je hodně optimistická, uvidíme co lesní model, ale tady bych některé plné dal čárkou a jednu čárku co jsme jeli bych označil za naprosto nesjízdnou, i tečky sou málo.

Zázemí je na vysoké úrovni, ubytování parádní, jídlo dobré, pořadatelé zatím překvapivě efektivní. Sem zvědavý co bude na prvním TLM na který právě teď mířím. Finále sprintu začíná zítra v 9 ráno, tak budeme asi hodně brzo vstávat.

Portugalský deník – den mínus první

Jelikož po MS většinou mám za úkol napsat nějaké ty reporty, hodnocení, tiskové zprávy a další beletrie, napadlo mě, že bych si poznámky a podklady pro jejich tvorbu psát průběžně. No a průběžně psaným poznámkám, se říká deník. No a MS je letos v Portugalském Montalegre. Tož tak…

Dneska jsme úspěšně naložili kola do dodávky. Chvilku to vypadalo všeljak. Krabice se sice celkem vešly, ale venku zbývalo spoustu kufříků s nářadím, tašek, náhradních kol, krabic s ionťákama, montážní stojan a spousta dalších drobných nezbytností. Například Kládinova přilba. Nakonec se to ale všechno vlezlo a Kuba s Márou odfrčeli směr Barandovský most – Plzeň – Rozvadov – Německo – Francie – Španělsko – Portugalsko. Čeká na ně skoro 2500 km jízdy s přespáním někde ve Francii. Ale i tak je to nálož, tak doufám, že kluci všechno úspěšně zvládnou.

Já sem zabalil tašku, má asi 13 kilo i s flaškama pití na cestu z letiště. Do Portugalska se balí dobře – 4 trička, košili, 2 kraťasy a jednu mikinu aby se neřeklo. Zítra ráno to hodím do drop-off checkinu, protože palubní vstupenku sem si prvně v životě vyřídil online. Sice to ČSA 3x spadlo s nějakou kritickou sýrovou chybou +++press reset+++ ale nakonec mám kýžený dokument vytištěný. Sem zvědavej, co se bude dít na letišti.  Letíme v 1110 do Madridu a otamtud ještě 5 hodin autem do Portugalských hor. Město Montalegre leží asi 900m nad mořem, tak kolem budou asi takový nějaký Jizerky. Uvidíme.

Radost z nových hraček

Tři roky sem do biku moc neinvestoval. Letos sem krůček za krůček otevíral kohoutek a nakonec tam zafičelo tolik, že by za to v Globusu bylo tak 10 kol. Začalo to ve Švédsku kde mi rupnula páčka od přesmykače, takže jsem využil Wircákovu laskavost a přešel na grip shift. To sem si začal chrochtat, protože řazení přesmykače s mezipolohami mi neskutečně vyhovuje na silnici (Campa) a teď to mám konečně i na býku. Rozblácený Drsoň (k reportu sem se eště nedostal, to bude pak pěkný retro 🙂 ) byl poslední ranou pro brzdové destičky. A jak se nakonec ukázalo, i pro řadu dalších komponentů. Continue reading

Šamani a počasí

Dlouhodobá předpověď počasí je záležitost pro šamany, věštce a vůbec jedince s nadáním vidět věci neviditelné. Jak se blíží termín odletu na Mallorku, stále více navštěvuju různé věštírny. Je to součást modlitby za hezké počasí. Co je ale zajímavé je, jak se ta předpověď mění i během jednoho dne. Zatím pravidelně je večer horší než ráno. No, ve finále bude důležitý hlavně to, aby bylo na místě hezky…

Nesjízdná cyklostezka č. 14 v úseku Chrastava – Bílý Kostel

V Bílém Kostele v úseku od “podmostu” až do Bílého Kostela zcela chybí původní silnice s cyklostezkou 14. Je tam provizorní kamenná cesta pro bagr. Na bajku se to projet dá, i když byla neděle – nevím jak to bude v pracovní den.  Je to cca 300m. Pro silničáře je to prakticky nesjízdné a přenášení je trochu o boty, ty kameny jsou fakt velké. Alternativa jak to objet je pokračovat hned za viaduktem přes Nisu a po druhém břehu. Taky se dá jet z Chrastavy kolem motorestu Zámeček (opět jen na bajku) a nebo přes Václavice. Jinak ale sníh končí u Chotyně a dál už je jaro. Jo a v Hrádku přibyl kus nové cyklostezky, což je ale dobrá zpráva spíš pro bruslaře.


Zobrazit místo stezka na větší mapě