Silná stránka kolců je stabilita a to jak směrová tak předozadní. Brusle zdaleka tak nedrší stopu, je cítit takové vlnění. Je to logické – nůž s kolečky má 40 cm max, kolce sou 2x tak dlouhé.  Paradoxně taky kolce rychleji jely, čekal jsem že to bude spíš obráceně, ale to taky může být stavem ložisek na bruslích  Na bruslích jsem si ovšem byl daleko jistější v zatáčkách při sjezdu. Důvody jsou dva, oba souvisí s bezpečností. Na bruslích dokážu udělat daleko zataženější zatáčku – není to sice power slide, ale hodně to zbrzdí. No a když je nouze největší, dá se v bruslích prostě vyběhnout do trávy a  i v hodně velké rychlosti to ustát. Na kolcích jsem si tohle nouzové zastavení zkusil na rovince, a prostě to nejde. Jakmile přední kolečko ztratí nájezdem do trávy rychlost, setrvačnost a volná pata udělají své – letěl jsem na čumák.

Takže závěr je asi takový, že kdybych měl možnost koupit nějaké jeté kolce za dvojku, tak bych do toho asi šel, ale nové jsou rozhodně zbytečný luxus, když uvážím že je potřebuju na max. 2 měsíce. Tedy na období kdy cyklistická sezona už skončila, ale sníh ještě není. Takže říjen, listopad. Samozřejmě i v těchto měsících se dá jezdit na kole, ale je to podobné jako lyžování v dubnu. Jde to, ale člověk už se spíš chce připravit na tu nadcházející sezonu aby si to pak víc užil. Takže soupažím zdar.

Co bylo trochu nepříjemné byl dvouhodinový pobyt na ploše fotbalového stadionu. Ten lemovala prašná dráha, na které se rozjíždělo. Takže oblaky prachu, nebylo vidět na na konec cílové rovinky. Měl sem sebou kolo coby náhradní a jak viselo vedle dráhy, je celké zaprášené. jak asi vypadjí plíce těch co tam půl hodiny točili? Teď sedíme na slavnostním zahájení, pak nás čeká první medailový ceremoniál. Zítra je lesní model jak tomu říkají pořadatelé, takže se poprvé podíváme taky do místních lesů.

Centrem celého MS je výstavní komplex který má asi 2000 metrů čtverečních, včetně třeba obrovského sálu ve kterém právě sedíme. Co dělá taková stavba v městečku s 2000 obyvateli uprostřed Portugalských hor. Možné nějaké tradiční výstavní místo.

Dneska ráno jsme byli na turistické, pořadateli povolené, prohlídce města Chaves, ve kterém se zítra pojede finále sprintu. Bude to docela drsné, historické centrum je dlážděné, jsou tam docela prudké kopce, nějaké ty schody, řada úzkých průchodů a uliček. Mapově to bude hodně těžké, protože díky povrchu se bude jezdit opravdu rychle, ale drncavě, takže za jízdy bude mapování hodně obtížné.

Dnešní sprintový model taky naznačil, že řada detailů je na 7500 už opravdu titěrných, tak uvidíme o kolik složitější je centrum Chavesu oproti centru Montalegre. Jinak je to taková jižanská klasika – prašné cesty, vedro, uschlá tráva, nic moc sjízdnost. Klasifikace na tréninkové mapě je hodně optimistická, uvidíme co lesní model, ale tady bych některé plné dal čárkou a jednu čárku co jsme jeli bych označil za naprosto nesjízdnou, i tečky sou málo.

Zázemí je na vysoké úrovni, ubytování parádní, jídlo dobré, pořadatelé zatím překvapivě efektivní. Sem zvědavý co bude na prvním TLM na který právě teď mířím. Finále sprintu začíná zítra v 9 ráno, tak budeme asi hodně brzo vstávat.

Dneska jsme úspěšně naložili kola do dodávky. Chvilku to vypadalo všeljak. Krabice se sice celkem vešly, ale venku zbývalo spoustu kufříků s nářadím, tašek, náhradních kol, krabic s ionťákama, montážní stojan a spousta dalších drobných nezbytností. Například Kládinova přilba. Nakonec se to ale všechno vlezlo a Kuba s Márou odfrčeli směr Barandovský most – Plzeň – Rozvadov – Německo – Francie – Španělsko – Portugalsko. Čeká na ně skoro 2500 km jízdy s přespáním někde ve Francii. Ale i tak je to nálož, tak doufám, že kluci všechno úspěšně zvládnou.

Já sem zabalil tašku, má asi 13 kilo i s flaškama pití na cestu z letiště. Do Portugalska se balí dobře – 4 trička, košili, 2 kraťasy a jednu mikinu aby se neřeklo. Zítra ráno to hodím do drop-off checkinu, protože palubní vstupenku sem si prvně v životě vyřídil online. Sice to ČSA 3x spadlo s nějakou kritickou sýrovou chybou +++press reset+++ ale nakonec mám kýžený dokument vytištěný. Sem zvědavej, co se bude dít na letišti.  Letíme v 1110 do Madridu a otamtud ještě 5 hodin autem do Portugalských hor. Město Montalegre leží asi 900m nad mořem, tak kolem budou asi takový nějaký Jizerky. Uvidíme.

A je to dobře, protože dobrým věcem se má dělat reklama. A ten singláč je prostě bezvadnej, kdo tam ještě nebyl, ten dělá chybu. Je to veselé, je to hravé, stačí zavolat do klubu. Začátek je trochu nuda, do kopce to sice jede, ale houpavý chodník spíš brání v rozletu, jakmile to ale začne být spíš po rovince a nebo z mírného kopečka, začne to být neskutečná zábava. Jen si tak držet řidítka a kroutit zatáčky. Celá trasa je naprosto nezáludná, člověk to pouští víc a víc, až začne mít pocit, že umí jezdit na kole. Což se mu pak nevyplatí, když to cestou zpět k autu pošle s Hemrichu rovnou dolů do lesa, jako já dneska, protože cesta najednou není jako mlat a kamínky mrchy kloužou.

Malá rada – podle mě se nevyplatí jezdit až do Libverdy, a už vůbec ne k Obřímu Sudu, autem, jelikož tam prvovozují typickou českou službu – zaplaťte nám hafo peněz za to, že můžete mít u nás auto. A to mi nebaví. Kdyby aspoň za ty prachy bylo to parkoviště hlídané, a člověk tam mohl v klidu v autě nechat věci. Ale takhle? To raději nechám auto v Oldřichově, nebo nahoře na Hemrichu a cestou zpátky těch 60 korun utratím za polívku U Kozy. A navíc Viničná cesta je krásná sama o sobě, tu je škoda vynechat.

V Polsku sem obdivoval jak se Báře pěkně točí Crossmaxy, zatímco moje kola se netočili vůbec, neboť nové destičky se ne a ne rozhýbat. Jak se ukázalo, byl zadřenej pístek brzdy. Mechanik Jarda sice dělal co mohl a kolo zrepasoval, ale mě nějak došla trpělivost a jelikož zrovna byla na Crossmaxy pěkná akce na kupkolo.cz tak sem si udělal vánoce v červnu. Krom těch Crossmaxů sem ještě vyměnil brzdy, sedlovku, řazení sem nahodil shifty X.0, kola obul do bezdušáků… No netřeba to rozpitvávat. Pointa je, že poladěné kolo má 10,4 kg i s pedálama a že mě opět velmi baví jezdit na bajku. Dneska sem si tak pěkně pojezdil po Ještědu jako už dlouho ne. Což je právě ten syndrom radosti z nové hračky. Už se těším do Portugalska.

Zobrazit místo stezka na větší mapě

Komfort jednodeních čoček je nesporně větší, tak jsem vyhodnotil 8 korun jako přijatelný příplatek a 1.7.2009 jsem vyhodil poslední pár měsíčních čoček a začal používat 90 balení čoček jednodenních. Čočky nosím jen na trénink a závody, takže bylo jasný že 90 párů vydrží o něco déle než tři měsíce jelikož už netočím jak dřív a 20 tréninků za měsíc je spíš maximum než průměr. Čekal jsem tak 4 měsíce. No a ve finále těch 90 párů vydrželo až do 1.3.2010 protože člověk ty čočky použije opravdu jen když potřebuje, to znamená že spousta tréninků na trenažeru či kratších běhů v létě se obejde bez nich. A zatímco měsíční se po měsíci musí vyhodit, tak hermeticky uzavřená krabička s jednodenní čočkou vydrží asi 4 roky. Takže velká spokojenost i úspora a kdyby někdo třeba řešil zda přejít na jednodenní čočky tak mu to vřele doporučuju. A ty co vidí bez brýlí a čoček a přesto dočetli až sem mají můj obdiv